Elegies
- 64pages
- 3 heures de lecture
Poems explore the author's relationship with his wife and portray his grief after her death
Douglas Dunn est un poète écossais dont l'œuvre tourne fréquemment son regard pénétrant vers le quotidien et le socialement réel. Sa poésie se caractérise par un sens aigu du détail et de l'authenticité, capturant l'atmosphère et l'émotion à travers un langage précis. Dunn explore des thèmes tels que le travail, la communauté et la condition humaine, en donnant à ses vers un rythme fort et une profondeur métaphorique. En tant qu'universitaire et critique, il a enrichi le monde littéraire non seulement par ses propres créations, mais aussi par sa profonde compréhension de l'art des mots.







Poems explore the author's relationship with his wife and portray his grief after her death
A selection of poems from: Terry Street (1969), The happier life (1972), Love or nothing (1974), Barbarians (1979), St. Kilda's parliament (1981), and Elegies (1985).
From tales of the supernatural to pungent social realism, and from the humorous to the disturbing, whether rural or urban, this anthology shows the vitality of the Scottish short story.
This is the companion volume to Richard Ingram's book "England", Alice Thomas Ellis's "Wales" and Molly Keane and Shally Phipps's book "Ireland". Drawing from Scotland's tradition of ballads and poetry, prose, history and humour, this book attempts to capture the essence of Scotland and the Scots.
Antologie obsahuje ukázky z tvorby současného významného skotského básníka. Výbor je rozdělen do dvou základních částí: v té první se nacházejí autorovy verše z jeho proslulé prvotiny „Terryho ulice“ z roku 1969, ve které ojedinělým způsobem zachytil život v dělnické čtvrti severoanglického průmyslového města, v němž tehdy sám žil. Dunnův pohled vzdělaného člověka na všední svět obyčejných lidí koresponduje s jeho zájmem o sociální a politické otázky: banalita nelehkého údělu člověka je popisována syrovým a drsným jazykem, jenž však v některých fázích dokáže zjemnit danou realitu a propůjčuje ji tím osobité poetické kouzlo. Tak je tomu třeba v básni, v níž autor sleduje „mladé ženy v natáčkách“, jejichž největší zábavou je navštěvovat vdanou kamarádku či společný poslech dobových hudebních hitů. Tuto stereotypní bezútěšnost však Dunn zároveň mění v touhu po verbálním i smyslovém kontaktu s těmito dívkami: chce „cítit jejich dotyky“, „poznat, jak žijí“, prostě „něco nového se dovědět“. Druhý oddíl pak obsahuje Dunnovu tvorbu z dalších období: i tady autor dokazuje, že v ní umí zvládnout jak vypravěčskou polohu, tak i své oblíbené literární formy, mezi něž patří sonet nebo elegie.