Román Cesta je čtivým příběhem politického dění vrcholícího během dobyvačné války v Dambii, smyšlené zemi rovníkové Afriky, jak ho podává někdejší český voják ve službě dambijského ministerstva obrany. Vychází však ze skutečných reálií tohoto neklidného regionu, a je tak popisem událostí, které by snadno mohly proběhnout. Současně se dozvíme, co se může stát, když voják zjistí, že má také duši…
Autor nám přes hororové povídky zprostředkovává přístupnou formou některé zásadní informace o hermetických disciplinách, zejména z oblasti magie. Kniha menšího, kapesního formátu obsahuje celkem 6 ilustrovaných povídek.
„Ale, co když ty zázraky skutečně existují?“ téměř vykřikla slečna Jelínková, její hlas byl naléhavý. „Co když se v lidské duši objeví touha po zázraku, po něčem výjimečném?“ Pan Tomášek odpověděl: „Možná i sama touha po zázraku je malým zázrakem. Pokud se v duši probudí, ukazuje to na něco vážnějšího a zásadnějšího o člověku.“ Dodal, že „každá věc má svůj smysl“ a „každá událost má svůj vnitřní, skrytý význam“. V okamžiku, kdy událost probíhá, si často význam neuvědomujeme, protože jsme pohlceni časem a silou okamžiku. Až později pochopíme, co nám to dalo. I sebemenší zážitek je součástí obrovského soukolí našeho života; bez něj by ostatní kolečka nemohla běhat. Na malá kolečka navazují kola větší, někdy i ta nejdůležitější. Každý moment má svůj vnitřní smysl a poslání. Pan Tomášek chtěl ukázat, jak takové příběhy vznikají. Na začátku je často něco normálního, ale podivná náhoda způsobí, že lidé začnou danou věc vnímat jinak, jako něco záhadného. Přidávají se detaily z jiných událostí, a tak se z maličkosti stane záhadný příběh. Proto všechny takové příběhy bere s rezervou.
Soubor povídek velkého milovníka Jizerských hor, který „svoje“ hory vnímá jako mýtické a mystické místo a zároveň symbol volnosti a nespoutanosti. V příbězích s přídechem tajemna se autor se svého vztahu k horám vyznává, a aby nikdo nezůstal na pochybách o tom, jak dobře je zná, snaží se v maximální míře uchovat ducha zdejšího kraje se vším, co k němu patří. Texty doprovázejí fotografie Václava Lábuse, dalšího z obdivovatelů Jizerek i jejich podhůří.