Výsledky výzkumu, při němž byl vysloven předpoklad, že prozodická stránka školské komunikace se zcela zásadně podílí na vnímání a sebehodnocení žáka a přímo ovlivňuje jeho školní úspěšnost.
Sborník k životnímu jublieu Marie Bořek-Dohalské je určený těm, kteří se chtějí na zvukovou matérii řeči podívat z různých úhlů. Fonologii reprezentuje příspěvek Tomáše Dubědy, Jaroslav Štichauer se věnuje historické výslovnosti, Pavel Štichauer míří od fonologie k morfologii. Podobně Jiří Jančík představuje přesah fonetické percepce k vyšším jazykovým rovinám, k morfologii a k lexikologii. Fonetika francouzštiny a hudební vnímání se stýkají v příspěvku Sylvy Novákové. V příspěvku Ivany Čeňkové se spojuje výuka, technika a tlumočení. Kolegy z dlouhodobé spolupráce univerzitní zastupuje Stanislav Štech, Jan Županič a Tomáš Cajthaml. Nechybí ani zástupci technického směru fonetických aplikací: Robert Vích a Jana Tučková tématem svých příspěvků a Zdeněk Smékal svou osobností. Jeho příspěvek zároveň představuje vítaný můstek k celoživotní lásce prof. Dohalské, k hudbě, jejímž bytostným zástupcem v tomto sborníku je Miloš Černý. Pevné sepětí prof. Dohalské s frankofonním, resp. pařížským univerzitním prostředím reprezentují příspěvky tří nejbližších kolegů, Georgese Boulakii, Philippa Martina a Jeana-Yvese Dommerguese. Po poetickém preludiu Františka Novotného následuje text, který představuje jubilantku: jeho autorem je Jan Kořenský, který s prof. Dohalskou vedl korespondenčně, telefonicky a pak i osobně rozhovor na různá témata. Závěr sborníku pak tvoří hříčka plná aluzí na společnou práci, jejímž autorem je Jan Raab.
Cílem publikace je poskytnout podporu pro výuku zvukové stránky jazyka a ke kultivaci mluveného projevu. Cvičebnice obsahuje stručné teoretické výklady, upozorňuje na problémová místa české výslovnosti a na příkladech ukazuje správnou i chybnou výslovnost. Jde o první publikaci tohoto typu na českém trhu, která je jedinečná především díky svému praktickému pojetí.
Publikace se věnuje zvukové stránce jazyka mluvčích, kteří mají stejný nebo odlišný mateřský jazyk. Autorka zkoumá, v čem se shodují a liší prozódie češtiny, srbštiny, francouzštiny a maďarštiny. Nejprve se věnuje obecným prozodickým pojmům, připomíná psychologické pojetí emocí a postojů a popisuje neutrální vyjadřování přízvuku, intonace či tempa v jednotlivých jazycích. V druhé, praktické části práce, doplněné rozsáhlým přílohovým materiálem, publikuje autorka výsledky náročného experimentálního srovnání příznakové prozódie ve sledovaných jazycích. Zabývá se pozorováním projevů emocí a postojů, jako jsou radost, vztek, strach či nuda a zjišťováním záměn v jejich identifikaci, ke kterým může dojít při komunikaci, v níž mluvčí nerozumí danému jazyku.