Soubor povídek Zlín Praha Zlín začal vznikat v období, kdy autor žil ve Zlíně a byl nezaměstnaný. Po návratu z Nového Zélandu nemohl najít další směr života a hodně pil. Pak si řekl, že jestli chce spáchat sebevraždu, ať to udělá rovnou. Přestal pít a začal se poohlížet kolem sebe. Nacházel ženy – jediné opojení, kromě psaní. V existenciálních povídkách je oslovuje a opěvuje.
Dynamické prozaické reflexe nekonformního setkávání s lidmi a místy jsou dílem mladého novináře, blogera a performera. Obrazové střihy, krátká setkání a dialogy provázejí autobiografického vypravěče rozmanitými městy, místy a podniky v Česku i Evropě, v rychle se měnící pestré společnosti především dívek z celého světa. Nevelká próza je pozoruhodná jakousi beatnickou autenticitou, filmovou obrazností a dynamikou s rychlými střihy a asociacemi, barvitým jazykem i lehce sebeironickým nadhledem.
Autorův život je přelouhovaný čaj, který notně zhořkl, zatímco psal o ženách, které získá, a cestách, na které se vydá, až bude pravý čas. Teď je. Končí v práci a snaží se rozběhnout. Až moc, přichází k úrazu. Život jde dál, uvědomuje si, nikdy se nezastavil. Jednou se ale zastaví. Jak naskočit? Není, kam spěchat, ale ani na co čekat. Je čas vyrazit, ale pak se taky vrátit. Všechno zapsat, zaspat. Hlavní cesta je ještě daleko. Nebo už se děje? Už je opravdu čas? Jde nějak spojit psaní a život? Nepředvídatelná banalita, zasněná realita, hypnotické cykly v kleci chtění všechno vědět, radikální svoboda odhodlaná spojit se se svým objektem, opojená psaním a pospolitostí čtení. Je je někdo jiný. Já není. Ty jsi. Snad. Pohledy... "Měli by lidé sdílet?" "Neměli." "Tak proč to po mně chceš?" "Chci, abys chtěla."