Collectors have long admired uranium and thorium minerals for their brilliant colors, intense ultraviolet fluorescence, and rich variety of habits and associates. Radioactive minerals are also critically important as our source of nuclear energy. Understa
Koláž z deníkových záznamů frontmana Houpacích koní Jiřího Imlaufa s nebývalou působivostí propojuje události velkého světa s životem v Ústí nad Labem, vteřinové romány z "divokého severu" s nadčasovými úvahami, hravost se syrovostí: "A ještě jednou děčínský nádraží – hážu búra do automatu na kafe a přesně ve chvíli, kdy mi ho ta kraksna nenávratně spolkla, mi pani vedle řiká: nemáte pět korun? Zrovna jsem o něj přišel – říkám jí, a ona: musíte do toho bouchnout, pane, takhle, a odborně trefí automat přímo na žaludek. A nic. Když mě to přestane bavit, dám jí teda pět korun, kapučíno si už stejně nedám. A ona: to je málo! Naštvalo mě to, říkám cože? A pani – to je málo, to na kafe nestačí! Trochu už zvýšim hlas: tak si toho búra dostaňte vocaď, to musíte bouchnout, takhle –"
Pod názvem Zlatý časy se končí se skrývají texty, které Jiří Imlauf v průběhu skoro dvaceti pěti let napsal pro svou kapelu Houpací koně. Nejedná se však o obyčejný zpěvník, ale o svébytnou literární výpověď. Díky chronologickému řazení textů může čtenář sledovat proměny, kterými autorova tvorba prošla. Ke každému textu připojil autor glosu, vzpomínku či poznámku, zároveň od sebe texty oddělují krátké prozaické útvary, v nichž se Jirka Imlauf upřímně a někdy intimně, někdy s nadhledem ohlíží do minulosti, a vede tak se sebou dialog. A je na čtenáři, aby posoudil, jestli zlatý časy opravdu končí.
Zkusili jsme opsat oblouk, ve kterým se jako sloupy za oknem vlaku budou míhat momentky ze života člověka, který toho chtěl tolik stihnout, a tolik toho nestihl. Jako když někomu vyprávíte o známým, co se vám někde ztratil, ale přesto na něj nemůžete zapomenout, protože ho prostě máte rádi. Jako když se rozhodnete splnit to, co celý léta odkládáte. Splatit dluh, protože ten chlap vám toho docela dost dal. A taky pro ten podivnej pocit blízkosti. Našich osm písní o Jacku Kerouacovi, stejně jako o nás. Cokoli, co přivane vítr. Oko za zub.