Wolfgang Libal Livres

Tři hlasy, tři světy, tři pohledy se prolínají v této knize. Prvním je Wolfgang Libal, významný rakouský reportér a svědek dějinných zvratů ve střední Evropě 20. století. Po vyhnání z Prahy se v 60. letech jako korespondent DPA vrátil a popisuje svou verzi česko-německého příběhu, včetně role levicové inteligence po roce 1948, zmíněním Pavla Kohouta. Kohout, „spálený Čech z Prahy“, přináší pohled sudetoněmecké perspektivy. I když nesouhlasí s mnoha Libalovými názory, váží si jeho svědectví a reflektuje je jako variantu společné historie, přičemž vyvrací některé legendy, které brání objektivnějšímu pohledu na dějiny. Zmiňuje také genocidu Židů, často opomíjenou v sudetoněmeckém líčení. Libal a Kohout, i přes rozdílné pohledy, se stávají spojenci. Třetím hlasem je mladý brněnský historik Libor Vykoupil, jehož kritické poznámky k Libalovu textu představují odbornou korekturu a český historiografický výklad. Tímto způsobem je zajištěno napětí mezi různými perspektivami a přístupy k historii.

In Mitteleuropa sind in den letzten 15 Jahren sekuläre Veränderungen erfolgt, die Deutsche, Österreicher und Tschechen unmittelbar betreffen. Das kommunistische Herrschaftssystem in Ost- und Mitteleuropa ist zusammengebrochen und hat die Tschechen freigegeben. Tschechen und Slowaken haben ihre staatliche Gemeinschaft aufgegeben, womit die Tschechoslowakei, die Schöpfung Masaryks, der Geschichte angehört. Für beide Staaten ist nun der Weg in die größere europäische Gemeinschaft frei und sie haben ihn mit dem Beitritt zur EU auch beschritten. Trotzdem wird eine Normalität im Herzen Europas definitiv erst dann einkehren, wenn Deutsche, Österreicher und Tschechen zu einem entkrampften Verhältnis zueinander finden. Dazu gehört, daß sie sich gegenseitig nicht nur zur Kenntnis nehmen, sondern daß sie voneinander mehr wissen, als es bisher der Fall ist. Die Deutschen und Österreicher haben da sicher schon einiges geleistet, und auch die Tschechen werden nicht umhin können, mit ihrer Geschichte ins reine zu kommen. Schließlich hat einer ihrer Publizisten vor nicht allzu langer Zeit festgestellt: „Es ist doch komisch – wir sind mit fernen Völkern eng befreundet, aber mit unseren Nachbarn streiten wir uns permanent.“