Obavy z nemocí, které jsou považovány za nevyléčitelné či těžko léčitelné, jsou ve společnosti přítomny od nepaměti. Onemocnění přináší do života každého jedince nejistotu, strach, nabourává jeho dosavadní život a sociální role, které do té doby zastával. Nemoc ovšem není pouhou biologickou daností, ale také sociálním a kulturním konstruktem, jehož podoby a vnímání se v průběhu let mění. Podobnou transformací v historii prošla i tuberkulóza. V období 19. a 20. století se zásadně proměnilo kulturní i vědecké nahlížení této nemoci. Kniha Tuberkulóza a společnost sleduje, jak se formoval český protituberkulózní boj, jaké byly jeho základní pilíře a jak se jeho strategie měnila s ohledem na politickou orientaci naší země. Autorka předkládá různé obrazy tuberkulózy, na jejichž utváření a šíření se vedle lékařů podílel také denní tisk, osvětové plakáty a osvětové filmy. Poslední část přináší unikátní vhled do individuálního prožívání nejenom každodenního života v sanatoriu, ale rovněž tuberkulózy a nejisté budoucnosti, která byla s touto nemocí dlouho neodmyslitelně spjata.
Šárka Caitlín Rábová Livres
1 janvier 1991


Kulturní reflexe tuberkulózy v českých zemích 1800–1945
- 245pages
- 9 heures de lecture
Kniha se zabývá kulturní reflexí tuberkulózy v období 19. a první poloviny 20. století. Jejím cílem je představit tuto problematiku z různých úhlů pohledu. Autorka nastiňuje historický vývoj medicínských poznatků o nemoci, věnuje se českému vědeckému diskurzu a odrazu tuberkulózy v literární tvorbě. Choroba je rovněž sledována v kontextu chudých vrstev obyvatelstva a jejich možností léčby. S použitím ego-dokumentů přibližuje každodenní život v sanatoriu a osobní prožívání léčebny. Pro úplnost tématu je z hlediska sociálních aspektů analyzováno jedno konkrétní zařízení, a to Hamzova dětská léčebna v Luži.