Michal Frankl Livres

Studie se zabývá československou uprchlickou politikou v letech 1933-1938, přibližuje postavení a osudy uprchlíků před nacismem v předválečném Československu. Publikace koriguje či upřesňuje tradiční líčení předválečného Československa jako ráje pro uprchlíky, které vycházelo především ze zkušeností malé skupiny privilegovaných emigrantů. Autoři se naopak věnují i běžným, neelitním uprchlíkům z Německa a Rakouska, jejichž zkušenost byla odlišná. Kniha líčí vývoj československé uprchlické politiky včetně jejích restriktivních prvků, popisuje rozdílné postoje vůči uprchlíkům, ve kterých se odrážely politické rozpory uvnitř české, resp. československé společnosti. Zabývá se rovněž otázkami postavení a každodenního života běžných uprchlíků, mapuje působení organizací nabízejících emigrantům pomoc. Velký prostor věnuje kniha osudům židovských uprchlíků. Výklad doplňují drobné medailony "obyčejných", většinou neznámých lidí, kteří v době před druhou světovou hledali v Československu útočiště před pronásledováním nacistů.

Autor zaplňuje jednu z mezer v historiografii zabývající se českými dějinami a líčí vznik, vývoj a projevy moderního antisemitismu v české společnosti na konci 19. století a zasazuje je do kontextu vzestupu evropských antisemitských hnutí. Nepřeceňuje přitom národnostní konflikt mezi Čechy a Němci v českých zemích, věnuje se i vývoji katolického či křesťansko-sociálního antisemitismu a sleduje, jak vývoj českého antisemitismu souvisel s formulováním protiliberálních a později protisocialistických společenských a hospodářských teorií a jak byly tyto teorie integrovány do programu či propagandy českých politických stran.

Na rozbahněných polích u cesty, na zrezlé vlečné lodi na Dunaji nebo v polorozpadlých továrních budovách živořily na konci třicátých let skupiny židovských uprchlíků vyhnaných ze svých domovů. Tito lidé uvázli v „zemi nikoho“, na území mezi státními hranicemi. Kniha se zabývá vznikem země nikoho ve středovýchodní Evropě v době od anšlusu Rakouska v březnu 1938 do začátku druhé světové války v září 1939. Transnacionálně přibližuje vyhánění lidí z Rakouska, Německa a Československa, politiku zavřených hranic a její důsledky. Zemi nikoho zkoumá zároveň s masovým zbavováním občanství v Polsku a Československu, jež se týkalo zejména židovských uprchlíků, kteří se chtěli vrátit do své vlastní země. Vyhánění z území těchto států a odebírání pasů spolu úzce souviselo a vyústilo v nucený pobyt v bezstátním prostoru. Kniha popisuje nejen hrůzné bloudění a beznadějné čekání vyhnanců v zemi nikoho, ale také analyzuje roli státu a humanitárních organizací v jejich zoufalé situaci. Z ojedinělých svědectví rekonstruuje prožívání a možnosti samostatného jednání uprchlíků, stejně jako významy, jež zemi nikoho připisovali současníci i pozdější badatelé. Zatímco pro vyhnance představoval nucený pobyt v prostoru mimo rámec státu děsivou zkušenost vyloučení ze společnosti, pro mnohé jiné zůstávala existence míst a lidí mimo rámec státu nepředstavitelná a nepochopitelná.

Publikace vytvořená v rámci projektu Naši, nebo cizí? Židé v českém 20. století. Kniha přináší celkem 15 rozhovorů pamětníků, kteří přežili holocaust. Součástí knihy je i kapitola ústní historie ve vzdělávání nebo slovníček pojmů.

Sborník je výstupem workshopu organizovaného Židovským muzeem v Praze a Ústavem pro českou literaturu AV ČR v roce 2010, který konfrontoval znalosti, názory a metodologii literárních vědců a historiků zabývajících se židovskými dějinami a antisemitismem. Vybrané příspěvky představují Nerudovy postoje vůči Židům, zejména jeho antisemitský traktát Pro strach židovský, v kontextu doby a analyzují jej z různých perspektiv. Ačkoli protižidovský charakter různých Nerudových textů byl často zmiňován, dosud se mu žádná práce nevěnovala obšírněji. Mediální diskuse, kterou workshop vyvolal, pak jasně ukázala, jak je důležité, aby se česká společnost kriticky vypořádala s komplexitou vlastních vztahů k Židům, v neposlední řadě i z toho důvodu, že pamflet Pro strach židovský je v současnosti ke stažení na několika nacionalistických a antisemitských internetových stránkách. Součástí sborníku je komentovaná edice traktátu Pro strach židovský a také ilustrace, především dobové obrazy Židů a antisemitské karikatury. Vychází ve spolupráci s Centrem židovských studií FF UK za podpory Ministerstva kultury ČR.

Wie in anderen europäischen Staaten entstand auch in den böhmischen Ländern ausgangs des 19. Jahrhunderts ein moderner Antisemitismus. Ein beträchtlicher Teil der Bevölkerung erklärte die Juden, denen man die Schuld an gesellschaftlichen Missständen zuschrieb, zu Feinden der tschechischen Nation. Michal Frankl legt nun eine erste Gesamtdarstellung zur Geschichte des tschechischen Antisemitismus am Ende des 19. Jahrhunderts vor. Er stellt die verbreitete Reduzierung des tschechischen Antisemitismus auf den Nationalitätenkonflikt zwischen Tschechen und Deutschen infrage, deutet ihn gegen die vorherrschende Geschichtsschreibung in Tschechien als akutes gesellschaftliches und politisches Phänomen und beschreibt seinen weltanschaulichen und organisatorischen Aufstieg vor dem Hintergrund antisemitischer Bewegungen in Europa.

Násilí, diskurz loajality a vznik Československa Kniha komparativně analyzuje roli antisemitismu v české a slovenské společnosti v době rozkladu habsburské monarchie a formování československého národního státu. Zasazuje vývoj českého a slovenského antisemitismu do kontextu diskusí o podobě národa a jeho státu a zkoumá, jakou roli hrálo protižidovské násilí či praktická protižidovská politika (například vylučování z agrární ekonomiky) a propaganda proti židovským uprchlíkům právě v kontextu „budování státu“. Sleduje proměňující se funkci antisemitismu od zdůrazňované jednoty v prvních měsících národního státu po jeho polarizující roli v době protisocialistických a protikomunistických kampaní.