V Nebeského díle se plně odráží kulturní nálady uvedené doby, charakterizované ještě dozníváním biedermaierovského stylu. Autor navíc dokázal (díky svému hlubokému vzdělání) osobitě vstřebávat nové dojmy a kontakty, mezi nimiž převládaly a hlavní úlohu sehrávaly ideje a projevy národního obrození. Nebeského verše, v nichž se objevuje gesto romantického vzdoru, jsou především vyjádřením tiché, samotářské bolesti, která hledá únik ze života nebo se k němu obrací s těžkomyslnou rezignací. Autor své básně doprovázel také filozofickými reflexemi, v nichž se snažil zdůvodnit smysl lidské existence: činil tak například v rozsáhlé lyricko-epické skladbě "Protichůdci", v níž se pomocí alegoricky jednajících postav snažil rozeznat a pojmenovat základní životní postoje a principy.
