Barbora Kundračíková Livres

Dvojjazyčný katalog k olomoucké výstavě maleb poprvé komplexně mapuje hyperrealismus v českém kontextu. Tento směr, s kořeny v šedesátých letech dvacátého století, se opírá o euro-americkou vizuální tradici a je považován za revoluční prvek v oblasti realistické malby. Hyperrealismus se vymezuje vůči dobovým uměleckým tendencím, jako jsou neo-avantgardní varianty abstraktního expresionismu, minimalismu a konceptualismu, a zároveň reaguje na angažovaný realismus. Jeho strategické spojení s fotografií a technickým viděním problematizuje tradiční pojetí realismu. Hyperrealismus se pohybuje na hranicích realismu, naturalismu a iluzionismu, a nelze ho chápat jako pouhou vizuální hru; odráží základní zájem o realitu a fascinaci tím, co je viděno. Zaměřuje se na detaily a vzhled, nikoli na kontext nebo vnitřní vlastnosti. Jeho schopnost sublimovat podstatné a eliminovat nadbytečné činí hyperrealismus symptomem doby, reflektující konzumerismus a post-pravdu. Jako tendence, spíše než definovatelný styl, se snaží odpovědět na výzvy moderní kultury, včetně romantismu a konceptuálního umění. Publikace byla vydána k výstavě v Muzeu umění Olomouc, konané od 20. 4. do 10. 9. 2017.

Monografie v českém a anglickém jazyce vychází u příležitosti výstavy Post.print olomouckého Muzea umění. Sbírka volné grafiky představuje třetí nejobsáhlejší sbírkový fond Muzea umění Olomouc. Je vnitřně rozdělena na dva celky – menší kolekci staré grafiky 15. až 19. století a obsáhlejší konvolut grafiky 20. a 21. století, tedy moderní a současné. Toto členění zachovává také koncepce aktuální profilové výstavy, kterou Muzeum umění Olomouc pokračuje v systematickém zpracování a prezentaci svého kmenového sbírkového fondu. Autonomní instalace i doprovodné publikace věnované sbírce grafiky, přesto spolu navzájem komunikují a odkazují jedna na druhou. Hranice nejsou jasně vymezené ani uzavřené a překvapivé souvislosti, ať již námětové, výtvarné či technologické tak může návštěvník výstavy hledat napříč staletími. Prezentace sbírky v celém jejím časovém rozsahu přibližuje prostřednictvím vybraných děl širokou škálu podob a funkcí, kterými byla grafika nadána od samých počátků svého vzniku.

První komplexní monografie českého sochaře a vizuálního umělce Matěje Franka přestavuje jeho volnou tvorbu, participativní i interaktivní projekty. Frank se opakovaně vrací k tradičním materiálům (dřevo, kov, papír) a základním otázkám, soustředí se na osobní prožitek a jeho sdílení. Vedle sochařské práce je spojen především se zvukovým uměním a kresbou. Statický objekt s pomocí performativních forem oživuje a nabízí reflexi, činí součástí veřejného prostoru. Zájmu o něj odpovídá také enigmatický název publikace, připravené v souvislosti s monografickou výstavou autora (Opava, CZ, 2024). Pohybuje se dlouhodobě v mezinárodním prostředí, pobývá ve Vídni. Editorkou knihy a autorkou hlavního textu je Barbora Kundračíková. Tematickými esejemi, které Frankovu tvorbu zobecňují a kontextualizují, přispěli Viktor Čech, Mark Gisbourne, Jieon Lee a Miloš Vojtěchovský. Vlastním básnickým dílem knihu doplnil Lukáš Staněk. Autorem jejího grafického řešení je Pavel Coufalík.

Epopej lanšperského Čertova mostu Adolfa Lachmana představuje veřejnosti rané dílo výrazného výtvarníka spojené s jednou nepřehlédnutelnou pověstí O lanšperském Čertově mostu a Čertových kamenech. Nechybí nové převyprávění známé pověsti lanšperského panství, ani zamyšlení nad uměleckým přístupem autora ke zvolenému tématu. Nemalá část je věnována vývoji, podobám, porovnání a rozboru jednotlivých variant pověsti, které byly publikovány v průběhu posledních 150 let, a informacím o jejích ilustracích.

Dvojjazyčná publikace s úvodním textem kurátorky Barbory Kundračíkové, Kennetha G. Haye a Miroslava Petříčka. Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v Trafo Gallery v termínu 24. 10. – 24. 11. 2019. Obrazy malíře Zdeňka Trse tentokrát soustředí svou pozornost na abstraktum všech abstrakt – kosmos. Opírá se přitom o přísnou geometrickou konstrukci, reprezentující základní matematické a fyzikální poměry mezi jednotlivými entitami. Bez této opory by se jednalo o neřešitelný problém, pouhou nahodilou spleť vztahů a proměnných, chaos exprese a sebeprojekce. Takto také kosmos dostává svému jménu – je ve své celistvosti krásným, zůstává však přitom všem bytostně lidským. Je to nakonec obraz, malba, s čím máme co do činění, nejvyšší projev lidské kreativity – a zároveň doklad její křehkosti.

Katalog ke dvěma výstavám, z nichž první, pod titulem „Rozbřesk: současná krajinomalba“, se konala 7. března – 27. května 2018 ve Východočeské galerii v Pardubicích (Zámek 3), druhá pak 7. března – 22. dubna 2018 v Galerii města Pardubic (Příhrádek 5) pod názvem „Adam Kašpar – Jen prostor“. Výstava Rozbřesk – současná krajinomalba představila osm mladých a nadějných krajinářů: Tomáše Honze, Ondřeje Mináře a Evu Vápenkovou z Prahy, Ivanu Mrázkovou z Chotěboře, Lenku Falušiovou z Hradových Střimelic, Alenu Koženou z Pardubic, Adama Kašpara ze Svitav a Michala Nagypála ze Slovenska. Všichni tito autoři čerpají ve své tvorbě z bohaté historie české krajinářské školy, ale zároveň posouvají zobrazování přírody ještě dále. Touha vnímat krajinu co nejintenzivněji některé z nich vede do samoty a na dobrodružné výpravy do hor a lesů (Adam Kašpar, Lenka Falušiová), jiní hledají krásy krajiny ve svých vzpomínkách, vizích, snech a představách (Eva Vápenková, Tomáš Honz, Michal Nagypál) a někteří se snaží zachytit přírodu takovou jaká je (Ondřej Minář, Ivana Mrázková, Alena Kožená). Všichni nachází inspiraci v jednom a tomtéž – krajině – každý ji však vnímá a pojímá jinak. A právě rozdílné vnímání jednotlivých autorů je obohacujícím prvkem celé výstavy. Na výstavě jsou k vidění jak práce na plátně, tak i grafické tisky, nebo tušové malby. Výstava je propojena s výstavou Adama Kašpara – Jen prostor v Galerii města Pardubic.