Iulian Ciocan Livres

Než zemřel Brežněv, beletristický debut Iuliana Ciocana, spisovatele patřícího k moldavské prozaické „nové vlně“, je hořkým vyprávěním o jeho rodné zemi za sovětské éry počátku osmdesátých let. Za komunistické propagandy a cenzury je lidský život jedním dlouhým zápasem o přežití, většina obyvatel čeká na zázrak. Na pozadí blížících se dějinných změn autor citlivě vnímá větší i menší tragédie druhých, smysl pro absurditu a groteskno, prozrazující poučenost Bulgakovem a Charmsem, se u něho snoubí se soucitem k uraženým a poníženým. V krátkém, ale hutném textu se jako nitě prolínají příběhy několika postav, většinou těch neprivilegovaných, žijících v příliš těsných bytech, přičemž každá povídka tvoří překrývající se kus skládačky. I sám sebe autor zvěčnil coby křehkého, naivního pionýra Iuliana, který je podobně jako Voltairův Candide upřímně přesvědčen o tom, že žije v nejlepším z možných světů, a nikdy nezapochybuje o vykupitelné úloze Sovětského svazu v dějinách, dokud do jeho života nevstoupí nový rozhlasový přijímač

Ve svém satirickém pohledu na současnou společnost Iulian Ciocan, dnes přední moldavský spisovatel, pokračuje v kurzu nastoleném předchozími romány. V Kišiněvě se přes noc objeví tajemná filantropická nadace s názvem Převod hříchů, kde lze za zpověď ze svých dobře ukrytých dávných špatných skutků přijít k větším finančním částkám. Je možné, že to opravdu nemá žádný háček, nejde o příznačné zaprodání vlastní duše a upsání se ďáblu? Absurdní fraška s fantaskními prvky, svým námětem připomínající Bulgakovova Mistra a Markétku, všudypřítomnými vranami a tajemnými úmrtími, chamtivými lidskými postavičkami a velkým mocným oligarchou si pohrává s představou, jaké to je beztrestně si pohrávat s lidskými osudy. Měli byste důvěru v instituci, kde by vás hned při příchodu vítal obraz třetihorního predátora trhajícího na kusy dinosaura?

Román zo súčasnosti, ktorý prostredníctvom ironickej hyperboly s prvkami absurdného humoru mapuje dopad spoločenských a politických zmien na život obyvateľov krajiny v období perestrojky a v prvých rokoch nezávislej Moldavskej republiky. Autorovi sa podarilo vykresliť nielen danú dobu, ale aj pestrú paletu postáv, ktoré sú akýmisi obdobami prototypov ľudí vo všetkých postkomunistických krajinách. V príbehu jedného z protagonistov sa autor dotkol aj problematiky hľadania identity v krajine, ktorá bola po druhej svetovej vojne, po jej pripojení k Sovietskemu zväzu vystavená silnému rusifikačnému tlaku. Vďaka vecnému, až novinársky úspornému štýlu a živým dialógom pôsobí toto dielo veľmi sviežo a autenticky.

Kniha současného moldavského spisovatele a novináře. Autor s notnou dávku satiry popisuje peripetie mladého začínajícího spisovatele a moldavskou společnost. Román A ráno přijdou Rusové splétá několik osudů v rozmezí od osmdesátých let minulého století po blízkou budoucnost — mladík krátce po vystudování filologie (až v Rumunsku!) jen těžko doma v Kišiněvě shání práci, aby poté, co se mu dostane prvotního šoku, jak to v životě vlastně chodí, měl co dělat a neutopil se. Román o budoucí invazi z Podněstří, který mu nakonec vyjde, představuje nakonec v zrychlujícím se víru absurdit jeho zkázu. Postarší ovdovělý profesor latiny sice v budoucnu před útokem Rusů ujede, ale na hranicích ho vyhmátnou a vrátí (zrovna když se seznámil s takovou vnadnou fešandou!) — jeho rumunský pas je propadlý, druhý si zapomněl doma. Byt mu však ke škodolibé radosti jeho ruského souseda již zabrali, auto je následně ukradeno, možnosti útěku se snižují. Na jakou stranu se kdo v novém systému přidá? Zradí své bývalé kolegy a přikloní se k novým pořádkům? Platí dále dlouholetá přátelství, dá se s lidmi počítat, nebo je jednou provždy všechno jinak? Teďko už holt člověk nemůže důvěřovat nikomu. Je konec pořádku, nastává anarchie, jo!