Jaroslava Málková Livres

Sbírka poezie čtyř známých autorek sdružených ve Středisku západočeských spisovatelů - básně Karly Erbové, Tamary Kopřivové, Jaroslavy Málkové a Vlasty Špinkové.

Antologie českých básnířek, které vstupovaly do literatury na konci 60. let 20. století a především v 70. letech 20. století. V doslovu ke knize Milan Blahynka píše: Psát doslov ke knížce jedinečných veršů je nesmysl non plus ultra. Nesmysl tím větší, čím jsou básně lepší. Nesmysl největší, když vzrušující básně jsou dílem žen. Do antologie byly zahrnuty verše Blanky Albrechtové, Jitky Badoučkové, Evy Brixy, Evy Frantinové, Evy Hrubé, Marcely Chmarové, Marie Kafkové, Jaroslavy Málkové-Eichackerové, Libuše Mikyskové-Semecké, Markéty Procházkové, Lydie Romanské, Marie Štemberkové a Yvety Tausingerové.

Básnická sbírka plzeňské autorky je již 18. svazkem edice Radbuza.

Po čtyřech letech vychází další sbírka básnířky ze západočeské metropole.

Sbírka poezie Dluhopisy, datovaná do roku 2003, představuje dílo Jaroslavy Málkové, která s jemností a nonšalancí píše šeky čtenářům bez uvedení splatnosti. Důvěřivý čtenář však takový servis neočekává. Po prožití její poezie si uvědomíte, že by bylo nerozumné se svazku zbavovat. Málková reflektuje pocity a skládá je do veršů, které vyžadují vaši pozornost. I když jsou její verše pevné, jejich vyznění je křehké a dívčí, s nábojem celoživotní mladosti. Překvapivé pointy každé básně nejsou vždy o lásce, ale také o životě a jeho odvrácené straně, kam se většina z nás obvykle nedívá. Málková ve svých verších předává vzkazy, které adresuje čtenářům ukrytým v jejím životě. Její otevřenost a ochota sdílet osobní pohledy nás vtahuje do jejího světa, kde se vzpírá monotónnosti a malomyslnosti. Dějinné kulisy její poezie jsou ryze současné, a ona, jako kovářka, kove slova do podoby, která překračuje pravidla. Loučí se možná symbolicky, avšak s vědomím, že slova, která nevysloví, časem nabobtnají. Zelená obálka knihy naznačuje uklidňující tón, avšak poezie uvnitř je mnohem hlubší a komplexnější.