Nebyl to však stesk, který by se dal vyléčit pouhým návratem někam a objetím, byl to temný a neutěšitelný druh stesku po promarněném čase, po tom, co jsme neudělali, co jsme neuměli docenit a dostatečně prožít, co nám navždy uniklo, když jsme byli rozptýleni věcmi nekonečně méně důležitými.
Kniha povídek českého diplomata a novináře. Reálné povídky z reálných světů (Kuby, Brazílie, Venezuely, Portugalska, Chile), nepřímo navazuje na knihu Domy radosti, cesty smutku, útlou knihu, kterou Ondřej Abrahám vydal v roce 2009. Ta si našla cestu nejen k řadě čtenářů ale i do programů četby v Českém rozhlase. Ukázka z knihy: Jiří beze slov ukázal pohledem na muže připoutaného řetězy k plotu parku. To je Orestes Lorenzo Pérez, bývalý major Castrova vojenského letectva. Loni v březnu jim uletěl z Kuby na Floridu s Migem 23. Už to tam na ostrově nemohl vydržet. Ale jeho rodina, manželka a dvě děti, ti zůstali na Kubě. To víš, do kabiny migu je vzít nemohl. Požádali potom o možnost vystěhování z humanitárních důvodů sloučení rodiny. A Raúl Castro, ministr obrany, jim vzkázal, že když měl Orestes cojones uletět z Kuby, ať má teď taky cojones na to, aby si pro ně přišel zpátky. Jinak řečeno, řekli jim, že je za ním nikdy nepustí. Jsou tam jako rukojmí, mají zaplatit za to, co udělal Orestes. A tak jsme začali mezinárodní kampaň, abychom režim na Kubě dostali pod tlak. Orestes drží protestní hladovku, aby pustili jeho rodinu ven z Kuby. Pepe se na okamžik odmlčel a vyndal z kapsy kostkované košile krabičku cigaret. Pak se zkoumavě zahleděl na cigaretu, chvíli ji mnul v prstech a pak tiše dodal: Já osobně se bojím, že bratři Castrové nejsou lidi, co se nechaj přesvědčit nějakým tlakem veřejnýho mínění, ale něco musíme zkusit. Tak děláme tohle. Třeba to k něčemu bude, když je tady teďka ten iberoamerickej summit.