Jiří Jindra Livres

Přísně tajné! Literatura faktu 3/2016. // pohledy do zákulisí historie // války, bitvy, armády // aféry, skandály, špionáž // pozoruhodné osobnosti, nevšední osudy //

Kniha je zaměřena především na hlavní rozvojovou složku, což jsou velké a střední obchodní firmy.

Komiks z fotografií ze stejnojmenného filmu z roku 1993.

Základem studie je korespondence Jaroslava Heyrovského (1890–1967) deponovaná v Archivu AV ČR v Praze s vědeckou obcí USA. J. Heyrovský objevil roku 1922 elektrolýzu s kapkovou rtuťovou elektrodou známou jako polarografie, za niž získal roku 1959 v Československu jedinou vědeckou Nobelovu cenu (za chemii). Půlroční Heyrovského pobyt v USA v roce 1933 rozhodným způsobem přispěl k uznání jeho polarografie ve Spojených státech jako moderní metody analytické chemie. V USA navázal Heyrovský řadu přátelství hlavně s fyzikálními chemiky, jak o tom svědčí ve studii uvedené dopisy, které byly částečně selektovány a zkráceny. Nejde tedy o doslovné znění dopisů přeložených z angličtiny. Do studie je zařazena též korespondence Heyrovského uložená v Národním archivu, kterou jako několikaletý předseda Amerického ústavu v Praze vedl s americkými institucemi (vyslanectvím USA v Praze a Institute for International Education a A. Carnegie Foundation v New Yorku). Uvedené newyorské instituce zajišťovaly finančně studijní pobyty čs. vědců v USA a amerických vědců v ČSR. Pokusy Heyrovského navštívit po 2. světové válce znovu USA byly neúspěšné, jak se o tom lze dočíst v uvedené korespondenci. Korespondence podává obraz Heyrovského jako vědce, pedagoga a organizátora vědeckého života i částečně angažovaného občana Československa.

Korespondence Jaroslava Heyrovského predstavuje neobvykle rozsáhlý soubor (zhruba 16000 položek). Její zprístupnení verejnosti je pro historiky vedy velmi nárocný úkol. Tato studie si neklade za cíl seznámit ctenáre s touto korespondencí v úplnosti, ale je treba ji chápat jako prolegomena k budoucí výberové edici. Prípravnému charakteru studie odpovídá i její zkratkovitá forma.

Autor sleduje vývoj vědecké disciplíny, která doznala v polarografii, tj. v součásti elektrochemie a fyzikální chemie, světového úspěchu udělením Nobelovy ceny Jaroslavu Heyrovskému roku 1959. Jsou popsány jak obory elektrochemie (hlavně elektroanalýza), tak i střediska výzkumu, aktivity a možnosti vzdělávání českých elektrochemiků a vědecký i technický pokrok ve jmenované disciplíně na území českých zemí v období let 1882–1989.