Novéna ke Kristu Veleknězi se slovy Matky Stanislavy Ernstové OSU (6.1.1891–16.3.1968) obsahuje texty vynikající osobnosti nedávných dějin české a slovenské církve. Vybrané úryvky nás učí, že buď zůstáváme v rovině popisování nedostatků, nebo se posuneme dál pohledem do největší dynamiky života: do Pánova Srdce. Tam hledáme odpověď také na to, jak nás Pán stvořil.
Sr. Mária Stanislava Ernstová byla Voršilka Římské unie řádu sv.Voršily (OSU). Díky její věrnosti vedení Ducha Svatého a její poslušnosti svému duchovnímu vůdci, jenž jí nařídil, aby psala o své duchovní cestě, můžeme nahlédnout alespoň trochu do hloubky jejího duchovního života plného víry, lásky a důvěry. Umožňují to rukopisy, které se zachovaly. Jsou to její Deníky, autobiografie s názvem Cestou všeobecného kňažstva a Pieseň vďaky Veľkňazovi Kristovi. Pro její spiritualitu je charakteristická úcta a láska ke Kristu Veleknězi. Vnímá vnuknutí stát se podobnou tomuto vznešenému vzoru neustálou obětí ve spojení s Kristovou obětí. Svoje osobní povolání vidí v modlitbě, oběti, pomocí kněžím, pokračováním v přinášení Kristovy oběti a v apoštolské práci pro spásu duší. Toto vše mohla v těžkých okolnostech, ve kterých žila, uskutečnit jedině s Boží pomocí. Vše jí sloužilo k tomu, aby mohla spojovat své oběti s obětí Krista. Sama to vyjadřuje takto: "Neustálý akt lásky a oběti nejen, že je možný, ale je i nutný, pokud máme žít doopravdy svůj křesťanský život, a zvlášť život zasvěcený." V jejím apoštolském díle modlitby a oběti pokračují Služebníci Ježíšova Velekněžského Srdce (SJVS), kteří se přímo odkazují na sr. Stanislavu, coby duchovní zakladatelku tohoto hnutí. https://aletti.cz/sjvs/
Rehoľná sestra a mystička sr. Mária Stanislava Ernstová, OSU napísala svoju autobiografiu, ktorá je reflexiou jej životnej cesty, už ako sedemdesiatročná (*6. 1. 1891). Po celý svoj život sa táto nadaná sestra, učiteľka a hudobníčka, ktorá sa nebála prijať ani tie najťažšie životné výzvy a zastávať vysoké posty, usilovala plniť Božiu vôľu a poslanie ku ktorému sa cítila byť povolaná. Bola to najmä úcta ku Kristovi Veľkňazovi a k jeho vykupiteľskej obeti. Sestra Stanislava prežívala svoje duchovné kňazstvo vo svojom panenskom zasvätení aktmi ustavičnej obeti, ku ktorým mala pre svoje krehké zdravie a aj pre mnohé brvná, čo jej kládli pod nohy, mnoho príležitostí. Ku koncu života trpela aj vďaka vysťahovaniu zo svojej vlasti. Zomrela 16. 3. 1968 v Bílej Vode pri Javorníku. Životnú cestu sr. Márie Stanislavy Ernstovej vystihuje aj vzdych, ktorý nám zhudobnený a schválený Cirkvou zanechala: Kristus, Veľkňaz, spájame sa s tvojou obetou. Zachráň nás a posväť nás ňou.