(And all happened not in unknown mysterious place with a coast but in Prague. If you are interested in dissident movement in Czechoslovakia during the Communists and want to see it from the personal prospective)
Zdena Tominová je známá hlavně jako disidentka a intelektuálka, ví se patrně i o víceméně politických prózách, která napsala a vydala anglicky. Málokdo zato tuší, že je i autorkou osobité a významné, byť prakticky neznámé poesie, kterou psala počátkem let šedesátých, kdy se pohybovala mezi pražskými surrealisty – resp. v okruhu autorů UDS soustředěných kolem Vratislava Effenbergera. Už ti ji obdivovali pro „mediumní“ jistotu, s níž se vyjadřovala, výrazové bohatství jejích básnických textů však nelze zredukovat jen na ni; jejich imaginace je stejně hypnotická jako útočná, cítěná jako myšlená, nechybí v ní ani odstup a humor u ženských autorek vzácný. V hloubi tu přitom všechno nese jedinečně milostný elán, i básnířčina setkání s Dějinami světa; Tominové poesie je zkrátka stejně niterá jako dalekonosná a její vydání by mělo být aspoň relativní, v každém případě však pravou událostí.