Jiří Šafr Livres

Kniha se zabývá životními podmínkami obyvatel venkovských periferií v Česku. Klade si zejména otázku, jestli bydlení v periferiích zvyšuje riziko různých forem sociálního znevýhodnění. Zkoumá postavení obyvatel venkovských periferií na trhu práce, jejich příjmy a možnosti zaměstnání. Zabývá se problematikou vzdělání a ptá se, jestli děti vyrůstající v periferiích mají stejné možnosti získání kvalitního vzdělání jako ostatní. Věnuje se každodennímu životu rodin a popisuje, před jakými obtížemi stojí rodiče při výběru školy, zajišťování volnočasových aktivit pro své děti a při snaze skloubit péči o děti a zaměstnání. Sleduje též spokojenost obyvatel venkovských periferií a porovnává ji se spokojeností obyvatel jiných typů území. Ukazuje, že venkovské periferie představují různorodé prostředí, které jeho obyvatelé hodnotí diferencovaně. Často ovšem vnímají, že jim toto prostředí nabízí omezené množství ekonomických a sociálních příležitostí. Kde se v Česku nachází periferní venkov? Jaké těžkosti přináší bydlení v odlehlých venkovských obcích? Proč mají lidé na venkově nižší plat než lidé ve městě? Mají venkovské děti stejné šance na vzdělání jako jejich vrstevníci ve městech? Jak se hledá zaměstnání ve vesnicích s vysokou nezaměstnaností? Kde jsou lidé v Česku nejspokojenější a kde nejméně spokojení? Přesouvají se sociálně vyloučené lokality z měst na venkov?

Kniha přináší stručný přehled teoretických rámců, epistemologických i metodologických přístupů, jimiž lze nahlížet na organizaci a organizační kulturu. Prezentuje výsledky vlastních empirických výzkumů a představuje téma výzkumu organizační kultury v sociálních službách.

Tato kniha seznamuje s teoretickými koncepty studia sociální stratifikace, které jdou za rámec ekonomických nerovností spjatých s postavením na trhu práce tím, že jej obohacují o sociokulturní - symbolický rozměr. V tomto zorném úhlu sledujeme, jak nerovnosti vznikají ve vztazích mezi lidmi: v interakcích a asociacích. Cílem autorského kolektivu je přinést ucelený přehled teoretických a metodologických přístupů zaměřených na relační aspekt nerovností a jejich kulturní dimenzi. Společné těmto "alternativním" pojetím jsou především dva prvky: porozumění konkrétním vztahům a vzniku relací ve vzájemných interakcích mezi lidmi, ať už jde o běžné konverzace, nebo sdružování v sociálních sítích. Publikace je rozdělena do pěti kapitol, které uvádí a diskutují koncepty jako sociální distance, relační pojetí nerovností, kulturalistický přístup k třídní analýze, sociální kategorizace, sociální identita, konstrukce meziskupinových symbolických hranic, diskursivní strategie, prolínání genderových, rasových/etnických a třídních nerovností (intersekcionalita), sociální struktura, rámcování, členská kategorizační analýza. Kniha najde uplatnění jak při výuce sociologie, tak při práci prakticky - empiricky orientovaných výzkumníků, kterým by měla poskytnout teoretický rámec pro východiska konkrétních studií sociálních nerovností.

Kniha se zaměřuje na trávení volného času a životní styl obyvatel České a Slovenské republiky, přičemž popisuje vývojové trendy a hlavní osy společenského vývoje od rozpadu společného státu. Problematiku výzkumu volného času zasazuje do kontextu soudobé sociologické teorie. Kapitoly se věnují tématům jako pracovní doba, domácí a venkovní aktivity, kontakty s přáteli a příbuznými, spolková činnost, sportování a novým způsobům trávení volného času po roce 1989, včetně aktivit na počítači a v obchodních centrech. Dále se zkoumá hodnota volného času v kontextu kultury, sledování médií a kulturního vkusu. Autoři si kladou otázku, jak se společnosti v různých aspektech životního stylu liší. Ačkoliv existují historické rozdíly a divergentní dráhy od roku 1993, v oblasti volného času a kulturních aktivit si jsou obě země stále podobné, zejména mezi mladou generací. Kniha je výsledkem spolupráce českých a slovenských sociologů, založená na reprezentativních výzkumech a analýze mezinárodních projektů. Zkoumá otázky týkající se hodnoty práce, vlivu moderních technologií na volný čas a kulturní preference obyvatel obou zemí.

Skrze vlastní vkus rozumíme (ne)vkusu druhých, čímž určujeme svou i cizí pozici v symbolickém sociálním prostoru. Vkus ovlivňuje volby, které utvářejí odlišné životní styly, a vytříbenost vkusu a spotřeby se stává součástí kulturního kapitálu, který vymezuje naše statusové postavení. Kniha zkoumá kulturní diferenciaci jako aspekt třídní struktury a otázku, zda odlišnosti v životním stylu vedou k symbolické hranici mezi sociálními třídami. Empirická část se zaměřuje na dvě propojená témata: hypotézu homologie, která spojuje postavení v sociální stratifikaci s odlišnými životními styly v oblastech vysoké a masové kultury, elegance oblékání, zdravého životního stylu a okázalé spotřeby, a hypotézu stratifikační podmíněnosti kulturního všežroutství, charakterizovaného multikulturním kapitálem. I když třídní homologie od devadesátých let postupně slábne vlivem individualizace, stále si udržuje význam. Analýzy dat z výzkumu MML TGI 2004 ukazují, že kulturní kapitál nabývá jemnějších forem, jako je cit pro okázalou spotřebu. Výsledky naznačují, že kulturní praxe, ač slabší v kontextu sociálních nerovností po roce 1989, významně přispívá k vymezení symbolické mezitřídní hranice mezi manuální a nemanuální prací.