Pavel Piekar Livres

Lubomír Vejražka ve své nové knize navazuje na předchozí tituly, které se věnovaly opomíjeným tématům komunistické represí a jejich nedostatečné reflexi v současné společnosti. V publikaci z roku 2012 popisoval vnitřní dramata politických vězňů a tragické osudy rozdělených rodin. V roce 2018 se zaměřil na zkušenosti potomků politických vězňů, kteří vyrůstali bez rodičů. Autor s porozuměním zkoumá vnitřní světy pamětníků a jejich ostrakizaci, která trvala desítky let a pokračovala i po roce 1989. Jeho práce kontrastují s tendencemi části společnosti, která se snaží zlehčit komunistický režim a jeho represivní charakter. Tato tendence vyvolává bouřlivé diskuse, jako například nedávný výrok děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který zpochybnil totalitní povahu režimu. Historický výzkum se po roce 1989 zaměřoval na jiné události, což vedlo k odchodu mnoha pamětníků. Historici byli často nahrazováni samotnými politickými vězni, kteří se snažili udržet zájem o svá témata. Spolek Dcery, založený dcerami politických vězňů, usiluje o předání jejich příběhů mladé generaci, aby se předešlo opakování komunistického teroru. Vejražkovy knihy, ačkoliv nejsou historickým dílem, představují významný příspěvek k bádání o zkušenostech politických vězňů a jejich rodin.

Kniha se zaměřuje na děti politických vězňů a navazuje na předchozí titul, kde bylo toto téma zmíněno jen okrajově. Sleduje životy žen a persekuci rodin, a to jak před, tak po propuštění vězňů, včetně vlivu na děti a vztahy mezi rodiči. Časová linie pokrývá období normalizace až do současnosti. Rodiny politických vězňů zůstaly po roce 1990 do jisté míry opomíjeným aspektem komunistické perzekuce, přičemž děti byly ještě více stranou než jejich matky. Kniha se snaží tento nedostatek napravit a přináší hlubší pohled na osobní vztahy mezi vězni a jejich blízkými. Zkoumá psychologické okolnosti a klade otázku, kdo byl zasažen více – političtí vězni nebo jejich ženy. Zobrazuje, jak se po návratu vězňů mohly rozpadnout i dlouho udržované svazky a jak se odbojáři vyrovnávali se svými činy. Kniha také reflektuje vnitřní stavy vězňů po propuštění, jejich hledání klidu a naplnění, které jim komunismus vzal. Zachycuje drama, které se odehrálo v rodinách politických vězňů, a doplňuje mozaiku výpovědí o této problematice.