Milan Scholz Livres

Publikace se skládá z případových studií, které zkoumají problematiku prostoru v různých měřítkách – od městského (Markéta Rubešová, Barbora Kubecová) přes regionální (Jan Krajíček) a národní (Milan Scholz, Tomáš Masař, Linda Kovářová) po makroregiony a civilizace (Božena Radiměřská, Milan Scholz). Úvodní teoreticko-metodologická studie se zaměřuje na historické tendence vnímání prostoru a současný prostorový obrat. Rubešová analyzuje vztah mezi veřejným a soukromým prostorem v raně novověkých osmanských dějinách, s důrazem na gender, náboženství a sociální strukturu. Kubecová se věnuje proměnám zelených městských prostranství v 19. století na příkladu Prahy. Krajíček zkoumá definice regionu a aplikuje je na Vysočinu jako vnitřní periferii. Masař se zaměřuje na vztah nacionalismu a teritoriality ve Finsku v dlouhém 19. století. Scholz analyzuje programové texty z první světové války a jejich přístup k poválečnému dělení prostoru, zejména vztahu národního a nadnárodního. Radiměřská rozebírá raně novověké západoevropské cestopisy o středovýchodní Evropě, zaměřuje se na stereotypy a estetické vnímání krajiny. Kovářová se věnuje japonské kultuře a ukazuje odlišný vztah člověka k teritorialitě v kontrastu s evropským pojetím.

Odkud přicházíme? Kam patříme? Kdo jsme? V co máme věřit? Jaké jsou vyhlídky do budoucna? Co je třeba změnit a jak k takovéto změně dospět? O zodpovězení těchto základních otázek lidské existence a národní identity se před sto lety pokoušeli Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937) na české (československé) a Roman Dmowski (1864-1939) na polské straně. Masaryk a Dmowski náleželi k předním aktérům veřejného a politického dění svých zemí. Před rokem 1914 ovlivnili českou a polskou politiku a politické myšlení. Během první světové války se postavili do čela československé a polské exilové politiky (Masaryk jako předseda Československé národní rady, Dmowski jako předseda Polského národního výboru). V poválečném období se však jejich životní dráha výrazně rozcházela. Masaryk se stal prezidentem Československa a symbolem československé identity, Dmowski reprezentoval spíše opozici vůči hlavnímu proudu na polské politické scéně. Kniha je výsledkem komparativního výzkumu, mapuje život a dílo obou osobností a srovnává jejich uvažování o identitách a společnosti.