The Philosophy of Living Nature je anglickým překladem přepracované verze Kratochvílovy knihy Filosofie živé přírody (1994), dnes již klasické práce zabývající se přirozeným světem a možnostmi jeho poznání. Od filosofického pojmu přírody/přirozenosti postupuje přes jednotlivé přirozenosti k tématům kosmu, prostoru a času, evoluce a živých organismů až k otázce místa člověka v přírodě a jeho zobrazování přirozenosti.
Obsáhlý výklad všech zachovaných zlomků díla Hérakleita z Efesu chce ukázat, že tento myslitel není „Temný“, ale že „ve svém spise se vyjadřuje jasně a srozumitelně, ... stručnost a pádnost výkladu je totiž neporovnatelná“, jak tvrdí pozdně antický doxograf Díogenés Laertios. Výklad si podrobně všímá i zlomků s náboženskou a s astronomickou tematikou, které část novodobých interpretů pomíjí. Hérakleitos v kontextu uchování antických myslitelů otevírá příležitost k novému pochopení toho, o co jde ve filosofii, která je spojena s vědomím, a nikoliv s formální logikou. V přílohách čtenář najde český i řecký text veškeré Hérakleitovy pozůstalosti a rejstříky.
Kniha zkoumá různé koncepty dějin filosofie jako alternativy určení filosofie, přičemž je provokativní a subverzní, avšak ne v duchu záhadologů. Autor odmítá pojetí filosofie jako humanitní vědy a preferuje myšlenkový pohyb v trojúhelníku vědy, umění a náboženství. První část se zaměřuje na složité vztahy různých tradic v dějinách filosofie a odhaluje roli iluzí a falz. Odhalování iluzí, které zakrývají myšlenkové konstrukty, má tradici od antiky po moderní dekonstrukci. Dějiny mají smysl, protože je utváříme tak, jak chceme, a přesto existuje mnoho alternativ. Tyto závisí na výběru autora, tématech a interpretacích. Ve druhé části autor nabízí náčrt jedné z mnoha alternativ dějin filosofie, vybírá méně obvyklá témata a diskutuje o možných rozcestích. Zkoumá, jak by skok od iónských předsokratiků k Galileimu, Darwinovi a kvantové fyzice mohl eliminovat metafyzické pseudoproblémy a nadbytečné pojmy. Za klíčový problém považuje dominanci jazyka, která nás svazuje jak tradiční metafyzikou, tak sofistickým myšlením a většinou humanitně orientovaných filosofických inspirací.
Nadsazené filozofické pojednání o tom jak vznikl „Rozum“ a co se stalo, když byl na světě. Na obhajobu před pochybovači o Rozumu, jako je Pepíček, zasedá Komise Pro Nepohnutou Pravdu, která se shoduje na tom, že ani Achilleus nemůže doběhnout želvu. Svérázný filozofický spisek vypráví s humorem a nadsázkou o Pepíčkových peripetiích při hledání pravdy a přirozenosti, o zlomyslných hrátkách boha Herma a o mnoha jiných zajímavých věcech. Účastníci děje jsou kromě dalších řeckých bohů, bohyní a filozofů např. i Sigmund Freud, dr. Faust a Tomáš Akvinský. Celá kniha vychází z řecké mytologie a filozofie a je jakousi hravou parodií na filozofickou logiku. Kniha je doplněna černobílými fotografiemi a rejstříkem osob, zvířat, míst, věcí a pojmů s poznámkami.
Vyprávění o událostech starých sedmnáct až devatenáct století, vyprávění o počátcích křesťanské gnose. Hlavními protagonisty jsou mistři alexandrijské školy – Pantainos, Kléméns a Órigenés. Na obálce Papyrus Bodmer XIV–XV, opis z konce 2. století.
LinkMýtus, filosofie a věda. II, Středověk a renesance
Dějiny filosofie od archaického Řecka do konce evropské renesance sledované v kontextu dějin vědy, náboženství a kultury jako celku. Na rozdíl od jiných dějin filosofie je zde kladem důraz na dobový rámec výkladu filosofických nauk, které proto nejsou zařazovány do uměle vytvořených „-ismů“. Kniha je vhodná jako úvod do studia filosofie.
Kniha o životě, dílu, době a následnících řeckého filozofa. Obsahuje tři hlavní texty od tří autorů (Porfyrios: Život Pýthagorův, Iamblich: Život Pýthagorův, Z. Kratochvíl: Pýthagorejství archaické doby), drobné texty Zlomky od Pýthagora a jeho následovníků a doslov od D. Ž. Bora.
Podtitul: Odkaz iónské archaické vnímavosti Obrat k archaické moudrosti nemá být jenom pokusem o sestup k velice starým a rafinovaně „primitivním“ způsobům vnímání i poznávání. Spíš chce otevřít jakousi stereoskopii různých přístupů, která by nám mohla zprostředkovat různé dimenze skutečnosti. Za uplynulých dva a půl tisíce let otočila precese oblohu o víc než 35 úhlových stupňů, sklon ekliptiky se zmenšil asi o třetinu stupně, linie iónského pobřeží se posunula o 3 až 12 km, na Zemi přibylo lidí a zčásti se změnily jejich starosti; některým přibyly dříve netušené znalosti. Přesto jsem přesvědčený, že pohled na moře nebo na hvězdnou oblohu probouzí podobné škály pocitů (samozřejmě různé u různých lidí a v různých situacích) a přitom pořád nabízí mnoho témat ke zkoumání
Fantastický příběh s detektivními prvky vypráví příběh muže jménem Innocent Smith, který je příliš živelný.
