Dionysios Areopagita Livres

Řecko-české vydání dvou spisů Dionysia Areopagity, neznámého autora z 5.–6. stol., jehož výklad křesťanské theologie prismatem novoplatónské filosofie výrazně ovlivnil myšlení křesťanského středověku.

Jedno z vlivných děl údajného posluchače apoštola Pavla na athénském Areopagu, ve skutečnosti však blíže neznámého novoplatónského autora přelomu 5. a 6. století, jehož spisy měly obrovský vliv nejen na celý středověk. V dochovaných dílech O Božích jménech, O mystické teologii, O církevní hierarchii, O nebeské hierarchii a ve svých deseti listech tento takzvaný pseudo-Dionysios Areopagita vytvořil jakousi protiváhu pozdější racionální teologie středověku. Mezi jeho velké obdivovatele a komentátory patřili kupříkladu Maxim Vyznavač (7. stol.), Jan Eriugena (9. stol.), překladatel Dionysiova díla, či později Albert Veliký (13. stol.), který jako jediný ze scholastiků podrobně komentoval celé Corpus Dionysiacum, ale na řadě míst jej cituje i velký Albertův žák Tomáš Akvinský a mnoho dalších význačných myslitelů. V díle O nebeské hierarchii provádí Dionysios do budoucna vlivnou systematizaci andělských chórů do tří trojic po třech hierarchiích: rozeznává serafy, cheruby, trůny, panstva, síly, mocnosti, knížectva, archanděly a anděly.

„Nadpodstatná (metaontologická), nadbožská a nade vším dobrem stojící Trojice! Ty vedeš velikou moudrost křesťanů. Nasměruj nás k poznání tajuplných slov nadpoznatelného nejsvětlejšího a nejvyššího vrcholku. Tam, kde jsou prostá, absolutní a neměnná tajemství teologie zahalena do nejsvětlejšího mraku skrytého a tajemného mlčení. Nejsvětlejším způsobem září v nejhlubší temnotě. Svým nádherným svitem zcela tajemně a neviditelně naplňují mysli bez očí. Modlím se, abych rovněž došel k takovému poznání. Ty se však, drahý Timothei, horlivě věnuješ mystickým kontemplacím. Opusť tedy smyslovou, ale i rozumovou činnost, a vůbec vše smyslové a spekulativní. Vše, co neexistuje (ne-jsoucno), i existuje (jsoucno). Jen ze všech sil usiluj o sjednocení s Tím, Kdo je nad každou podstatou a poznáním. Nezadržitelně a absolutně, vytržením ze sebe i ze všeho vše opustíš a všeho se zbavíš. Budeš bez překážek pozvednut k nadpodstatné (metaontologické) záři božské temnoty. Hleď však, aby to nezaslechl nikdo nezasvěcený. Jimi míním ty, kdož jsou připoutáni k jsoucnu.“

Řecko-české vydání dvou spisů Dionysia Areopagity, neznámého autora z 5.6. stol., jehož výklad křesťanské theologie prismatem novoplatónské filosofie výrazně ovlivnil myšlení křesťanského středověku. Překlad M. Koudelky a V. Hladkého je doplněn řeckým textem a úvodní studií.