Pierre Hadot était un philosophe, historien et philologue français dont l'œuvre s'est centrée sur la notion d'exercices spirituels et la philosophie comme manière de vivre. Spécialiste de l'Antiquité, notamment du néoplatonisme et du stoïcisme, il a mis l'accent sur la philosophie antique comme une approche pratique de la vie. Ses écrits, réputés pour leur lisibilité et leur profonde érudition, font constamment le lien entre les idées philosophiques, l'expérience personnelle, la littérature et la spiritualité.
Úvod k Hovorům k sobě Marka Aurelia
Hadotův úvod (Vnitřní tvrz) do Hovorů Marka Aurelia lze číst v jistém smyslu jako úvod do antického stoicismu. Neexistuje nakonec věčný stoicismus, který je napříč časem a prostorem jedním z možných postojů lidského vědomí? Jeho neustálá ozvěna ve filozofických koncepcích dvou tisíciletí tomu napovídá.
Jeśli zadaniem filozofii jest edukowanie, a nie informowanie, to filozofia jest właśnie edukacją dorosłych. Tym terminem Pierre Hadot przywołuje koncepcję, którą spopularyzował filozofia jako sposób życia. Jako wielki czytelnik filozofów starożytnych, od Sokratesa i Platona po Epikteta, Marka Aureliusza i Plotyna, ale także filozofów nowożytnych i współczesnych, od Montaigne'a i Kartezjusza po Nietzschego i Merleau-Ponty'ego, w tym zbiorze tekstów niedostępnych lub wcześniej niepublikowanych Pierre Hadot ponownie odczytuje historię myśli, aby pomóc czytelnikowi przeorientować swoje życie i na nowo nauczyć się postrzegać świat.
"In Don't Forget to Live, the final book penned before his death in 2010, renowned French philosopher Pierre Hadot focuses our attention on Goethe and the long tradition of spiritual exercises. As Hadot explains, the term "spiritual exercise" has nothing to do with religion as we might assume. Instead, spiritual exercises are acts of the intellect, imagination, or will that are characterized by their purpose. Thanks to these exercises, a person strives to transform how they see the world, the self, and the relationship between the two. The exercises do not work to inform, but to form. Hadot begins his remarkable study of Goethe with the spiritual exercise of concentrating on the present moment. This exercise was dear to Goethe and allows us to experience each moment intensely without being distracted by the weight of the past or the mirage of the future. Hadot then explores another exercise, the view from above, in which we actively take a distance from things so as to help us see them in perspective. He then turns our attention to Goethe's poem "Urworte" in which the focus is on hope, a figure who represents a fundamental attitude we should cultivate. Through Hadot's masterful treatment of these three exercises we clearly grasp Goethe's deep love for life despite its pains and fears, and this deep love serves as a powerful reminder for us to live as well"--
Francouzský filosof a přední znalec antického myšlení a filosofie Pierre Hadot ve své krátké, ale hutné přednášce postihuje podstatu antické filosofie. Hadot objasňuje, co v řecko-římském světě znamenalo být filosofem, a ukazuje, že "filosofovat" neznamenalo osvojovat si abstraktní, odtažité vědění bez reálného dopadu na život, nýbrž prostřednictvím cvičení rozumu usilovat o vnitřní proměnu sebe sama. Autor dále načrtává, jak a v jakých podobách se toto dědictví antického myšlení po staletí kontinuálně uchovávalo, jakých proměn nabývalo ve středoveku a novověku a jaký smysl a inspiraci v této tradici nalézáme dnes. Kniha přináší inaugurační řeč, kterou Pierre Hadot přednesl 18. února 1983 u příležitosti převzetí katedry dějin helénistického a římského myšlení při College de France.
Epictète, comme Socrate, n'a pas écrit son oeuvre - c'est son disciple Arrien qui nous l'a léguée. Né en 50 après Jésus-Christ, en Phrygie, contrée d'Asie Mineure, Epictète fut amené à Rome comme esclave, mais sa condition ne l'empêcha pas de suivre l'enseignement du stoïcien romain Musonius Rufus. Après avoir été affranchi, il ouvrit une première école de philosophie à Rome, tout en menant une vie de pauvreté. Banni en 94, avec tous les philosophes, par l'empereur Don-ùtien, il se réfugia sur la côte grecque à Nicopolis et continua ses leçons dans une nouvelle école. Le Manuel, c'est-à-dire l'enkheiridion, le poignard que l'on a sous la main pour affronter toute éventualité, est voué à l'efficacité éthique. Il est bref et incisif par nécessité. Il ne s'adresse pas au sage, qui n'en a pas besoin, mais à ceux qui, parmi les non-sages, sont en progrès et s'exercent à la sagesse. Le Manuel donne non seulement les signes du progrès, mais les ultimes conseils, et les marques qui pourront montrer que le pas décisif vers la philosophie aura été franchi. Ces signes, ces conseils et ces marques, le destinataire du Manuel doit les emporter avec lui, pour une oeuvre qui, s'appuyant sur les livres, est hors des livres, et ne peut être aidée par personne, sinon par le dieu qui est en lui.
In this book of brilliantly erudite and precise discussions, which also serves as an introduction to Pierre Hadot's more scholarly works, Hadot explains that for the Ancients, philosophy was not reducible to the building of a theoretical system: it was above all a choice about how to live one's life.
Významná esej francouzského znalce novoplatónské filosofie. „Nikdo ze smrtelníků neodhalí můj závoj“, stálo prý na podstavci sochy bohyně Isidy v Egyptě. Tento romantiky oblíbený motiv, symbolizující odhalení tajemství přírody, spolu se slavným Hérakleitovým výrokem o přírodě, která „se ráda skrývá“, se stává mottem rozsáhlého „eseje“ známého francouzského znalce novoplatónské filosofie. Hadot zde v širokém závěru, sahajícím od literatury přes filosofii, ikonografii a technologii od antiky až po současnost, zabývá pojmem přírody či přirozenosti a jeho vývojem v evropských dějinách. Autor, s nímž se český čtenář mohl už před nějakým časem seznámit prostřednictvím jeho pozoruhodného textu věnovaného Plótinovi, odhaluje ve své nové knize často překvapivé myšlenkové souvislosti. Pierre Hadot v dějinách nachází dva základní postoje k přírodě: „prométheovský“, vedoucí k mechanizaci přírody, a „orfický“, kontemplativně-poetický. Jejich vzájemný vztah či převahu jednoho z nich barvitě ilustruje mnoha příklady z dějin lidského myšlení, umění a jednání. Hadot opět prokazuje, že myšlenkově podnětný text může být i literárně působivý.
In this book of brilliantly erudite and precise discussions, which also serves as an introduction to Pierre Hadot's more scholarly works, Hadot explains that for the Ancients, philosophy was not reducible to the building of a theoretical system: it was above all a choice about how to live one's life.
Nearly twenty-five hundred years ago the Greek thinker Heraclitus supposedly uttered the cryptic words Phusis kruptesthai philei. How the aphorism, usually translated as Nature loves to hide, has haunted Western culture ever since is the subject of this engaging study by Pierre Hadot.
in-8, broché, 285 pp., index, bibligraphie. Léger choc en bordure de la couverture. Sinon très bon état.