Petr Zemánek Livres

This current volume examines the Arabic lexicon from the point of view of changes on a chronological axis. Our approach is both lexical and dynamic, as there are several points that address the dynamic behavior of the lexical items and their subsystems. The lexicon is regarded as a wide variety of views, not just a list of words, therefore, we examine the lexical lists from several points of view, with only one connected with words as such. The composition of the words, especially of the phonemes (in our case, consonants), consisting of the sum of the words are also observed. In addition, various samples of words, such as chosen types of parts of speech, and morphological classes, such as plurals, are taken into consideration.

Slovník obsahuje víc jak 28000 hesel, je tudíž dosud největším arabsko-českým slovníkem vydaným v České republice.

Integrální počet je druhou základní partií úvodního kurzu matematické analýzy. Toto skriptum je určeno posluchačům bakalářského studia odborné i učitelské matematiky, fyziky, matematické ekonomie a informatiky. Celý text je rozdělen do šesti kapitol. V úvodní kapitole jsou probrány základní metody určování primitivních funkcí. Druhá kapitola je věnována konstrukci, vlastnostem a výpočtu určitého (Riemannova) integrálu. Třetí kapitola pojednává o nevlastních integrálech, a to jak o integrálech přes neohraničený obor, tak i o integrálech z neohraničených funkcí. Ve čtvrté kapitole jsou studovány geometrické a některé základní fyzikální aplikace určitého integrálu. Pátá kapitola je zaměřena na některé alternativní konstrukce určitého integrálu (zejména na Newtonův, Lebegueův a Kurzweilův integrál). Text je uzavřen doplňkem o konstrukci míry, která úzce souvisí s teorií určitého integrálu.

Publikace předkládá soubor arabských přísloví, užívaných ve středověké arabské literatuře. Přísloví jsou nahlížena z variačního pohledu, s možnými alternacemi, a ty nejběžnější alternace jsou uvedeny v seznamu, aby byly naznačeny možné způsoby rozvoje daných přísloví. Celá kolekce je doplněna detailními informacemi, především údaji o frekvenci výskytu, o století, kdy se dané přísloví poprvé v korpusu objevilo, a částečně také o žánru, ve kterém se poprvé objevilo (tato informace je omezena na Korán a tzv. hadísy). Doprovodná studie se zaměřuje na několik aspektů přísloví a jejich užití ve středověké arabské literatuře. Obsahuje analýzu hlavních zdrojů, ve kterých se podstatné části sbírky poprvé objevily, tedy přísloví užitá v Koránu, v hadísové literatuře a také ve středověké arabské poezii. V dalších částech je použit pohled strukturně variační, a jisté typy přísloví jsou analyzovány z pohledu možných principů jejich dalšího rozvoje. Případová studie je věnována formování přísloví v průběhu času u různých autorů. Nakonec je zařazena studie ukazující průběh obliby vybraných přísloví v čase.

Studie přibližuje základní etapy vývoje arabštiny od počátků po současnost, ukazuje souvislosti jazykového vývoje s vývojem politickým a kulturním, věnuje též prostor postavení arabšiny v rámci semitských jazyků.

Kniha přináší ucelený popis jazyků starého Orientu, tedy oblastí Mezopotámie, Malé Asie, starého Íránu, Syropalestiny a Arábie od nejstarších nálezů do příchodu islámu (7. stol. n. l.). Obsahuje přehled etnolingvistických areálů starého Orientu, lingvistickou charakteristiku nejdůležitějších jazyků oblasti a ve 112 heslech údaje o jednotlivých jazycích, jejich vývojových fázích, základní charakteristiku dochovaných textů v daných jazycích a také uvedení do problematiky písem, kterými jsou jednotlivé jazyky zapsány.

Das Ugaritische nimmt innerhalb der semitischen Sprachen Kanaans eine besondere Stellung ein. Obwohl die Sprache nur über etwa 200 Jahre schriftlich bezeugt ist, haben die ugaritischen Texte für das ganze Gebiet und seine weitere kulturelle Enwicklung eine große Bedeutung , vor allem aus literarischer Sicht, so z. B. für die Erforschung der Tradition, die sich in der Bibel widerspiegelt. Neben der inhaltlichen Ebene der Texte ist auch die Form ihrer Niederschrift von Bedeutung, weil sich die Schreiber einer besonderen Art der alphabetischen Keilschrift bedienten, die wohl die älteste alphabetische Schrift überhaupt darstellt. Bei der Erforschung des Ugaritischen galt die Erstellung einer Konkordanz zu den Texten als ein dringendes Desideratum, nachdem das Erscheinen der letzten derartigen Wortliste bereits fast 25 Jahre zurückliegt und seit der maßgeblichen Gesamtedition des ugaritischen Sprachmaterials (KTU, veröffentlicht 1976) kein Hilfsmittel zur Verfügung steht, das die Arbeit mit diesem Textkorpus erleichtern könnte. Nach dem Erscheinen der KTU wurden zwar noch einige neue Texte gefunden, die hier berücksichtigt werden, doch ist diese Konkordanz vor allem ein Hilfsmittel für die Erschließung der KTU. Als Grundlage für die Bearbeitung der neugefundenen Texte dienten soweit möglich die Erstausgaben.