Jiří Červenka Livres

Soubor cestopisných črt a esejů Zápisky z cest nedávno zesnulého překladatele, básníka a esejisty Jiřího Červenky. Texty pocházející převážně z období let 1989–2019 doplňují mj. autorovy básnické záznamy z let 2015 až 2018 nazvané Z cest. Přítomný svazek ve své první části ovšem není zdaleka pouhým cestopisným deníkem, přestože může na první pohled takto působit. Role autorská tu totiž současně podporuje i tu překladatelskou… Červenka při popisování svých cest vždy poukazuje na události a věci v kontextech, v přesazích. Mluví-li třeba o cestách po Litvě, mluví zároveň o odkazu díla Czesława Miłosze i jiných. Pandánem k prozaickým esejům a črtám z východní Evropy jsou pak „lokální“ básnické záznamy z pěších poutí mezi Znojmem a Peckou, v nichž se autor ukazuje jako v dobrém slova smyslu vzdělaný a citlivý patriot české krajiny, dávající svým opakovaným poutím básnický a duchovní přesah, ale zároveň i vlastní životní zakotvení.

V autobiograficky laděné knížce básníka a překladatele Jiřího Červenky se prolínají humorné minipříběhy, střípky vzpomínek, záznamy snů a úvah do jediného obrazu "lidského údělu" člověka 20. a začátku 21. století. Jeho absurditu, pitoresknost i tajemství autor v Banalitách podává s lehkostí sobě vlastní.

František Zázvorka z Rynholce si zapisoval od svého raného mládí do své soukromé kroniky každý den, co prožil. Zanechal nám díky tomu velké množství informací o tom, jak se žilo běžnému českému občanovi ve 2. polovině 19. století a v 1. polovině minulého století. Přestože byl horníkem, své dennodenní zážitky dokázal zpracovávat velmi čtivou a formou.

Kniha Kriminální případy z Kladenska, Slánska a Novostrašecka odkrývá praktiky pachatelů závažných trestných činů a jejich honců – kriminalistů, od počátku minulého staletí do čtyřicátých let. Přestože dávné trestní spisy zapadaly množstvím prachu, autorovi knihy se ho podařilo z mnoha smést a vyjmout ty, které mapují nejzávažnější trestní činy té doby, jež otřásly nejen regiony, v nichž se udály, ale i celou monarchií, první republikou, či protektorátem.

Básně českého básníka Jiřího Červenky přeložil do polštiny Karol Maliszewski, básně Karola Maliszewského z polštiny do češtiny přeložil Jiří Červenka. Kniha Na obou stranách je zprávou o ojediněle intenzivní a nanejvýš přirozené spolupráci obou básníků.

Od počátlu devadesátých let se autor Jiří Červenka zabývá zpracováním neobvyklých životních příběhů ze všech období minulého století. Pro tuto knihu vybral dvacet podivuhodných případů z dob první republiky, 2. světové války a počátku padesátých let, které jsem zpracoval v posledních pěti letech. Seznámíte se, krom jiného, s neobyčejným příběhem obyčejné dívky, dozvíte se tajemství staré dámy, které po sedm desetiletí tajila, poznáte ženu, pro kterou si vzal život muž s pěti dětmi, a také se v této knize dočtete, kdo byl katem, jenž na pankráckém nádvoří popravil K.H. Franka a dalších 150 válečných zločinců, a proč se celých šedesát let o tomto mistru popravčím nikde nehovořilo.

Zbigniewa Herberta a Jana Zahradníčka přes všechny myslitelné rozdíly spojuje přímo „spřízněnost volbou“, již představuje schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení, a to –⁠ lze-li to tak říci z první ruky. Ohrožení čím? Kým? Totalitou, totalitním myšlením? Odkud se ale totalita vzala? Ve světě, v člověku? Poezii Herberta ani Zahradníčka nelze redukovat jen na pouhou odpověď na politickou situaci jejich doby ani ji v podobném smyslu ploše aktualizovat. Řeč jejich veršů míří na rozdíl od „černé pěny“ propagandy přímo k metafyzické podstatě rozpínajícího se zla. Vrací jazyku jeho věrnost realitě právě ve svém prorockém volání, které nepozbylo nic ze své platnosti a naléhavosti ani v blátě postmoderní, a v našem případě také posttotalitní „oblevy“.

Příběh neobvyklého manželství člena kladenského gestapa Oskara Felkla, který se aktivně podílel roku 1942 na lidické tragédii, a české dívky Marie Mařincové, jež naopak za války pomáhala českým vězňům. Oskar Felkl neblaze proslul jako jeden z nejbrutálnějších českých gestapáků, který trýznil české vězně a podílel se na vyhlazení Lidic - osobně vyvolával lidické muže na popravu. Přesto existovala ještě jedna podoba tohoto válečného zločince. V soukromém životě byl Felkl milujícím manželem a starostlivým otcem. Jeho žena Marie Mařincová pocházela z české rodiny a během své práce na gestapu, kam byla povolána jako žena německého občana, se snažila pomáhat českým vlastencům. Svého muže neopustila ani po válce a doprovodila ho až k šibenici na nádvoří pankrácké věznice (čtenářům jsou nabídnuty fotografie a podrobný záznam popravy O.F.). Kniha popisuje manželství Oskara a Marie Felklových, snaží se ukázat rozdílné portréty obou manželů - brutálního Felkla a citlivé Marie, která neviděla temné rysy osobnosti svého muže. Kromě informací získaných z archivních materiálů kniha obsahuje i vzpomínky a svědecké výpovědi pamětníků, životní příběhy středočeských gestapáků a jejich spolupracovníků. Cenný zdroj a podnět pro napsání knihy však představuje především rozhovor autora s Marií Mařincovou-Felklovou, která i s dcerou Astrid dnes žije v Německu. Vše doplňují obrazové přílohy včetně fotografií z rodinného archivu paní Felklové.

Hnědozelený říjen. Rudé krůpěje šípků a jeřabin. Taháme kabely k chladicím věžím. Vraždění času. Z nešťastné lásky. Zatuchlá voda v jímce. Betonové kopce. Hrob neznámého střelce. Ležím na hromadě prken. Nade mnou žárovka v rátěné síťce. Těžební stroje v dálce. Žlutý stoh slámy. Z kantýny harmonika. Zborcené nebe, holubi, zpěv.