Martin Reichl Livres

Válečný veterán plukovník Eduard Picka (Plzeň 1923 – Hradec Králové 2012) začíná svá vyprávění vzpomínkou na to, jak se coby malý chlapec dostal se svým otcem do Sovětského svazu a jak zde prožíval svá dětská léta. Po napadení Sovětského svazu byl odveden do Rudé armády a následně nasazen jako ženista v bojích o Stalingrad. V roce 1944 byl převelen do stavu československé armády bojující na půdě Sovětského svazu, kde by zařazen k formujícímu se dělostřelectvu. Zde se setkává se svým celoživotním přítelem a vzorem pplk. gšt. Vilémem Sachrem a stává se jeho oddaným pobočníkem po celý zbytek válečné vřavy. Po skončení válečných hrůz zůstal i nadále ve vojenském stejnokroji. Díky svému matematickému nadání se nakonec stal excelentním mapovým důstojníkem ve službách československého letectva. Sloužil postupně na několika letištích, kde mimo jiné zažil bouřlivý rok 1968. Počátkem sedmdesátých let se řízením života znovu setkal s Vilémem Sachrem. Přestože byl stále důstojníkem ČSLA, aktivně mu pomáhal se sepisováním jeho válečných vzpomínek, které byly pro tehdejší režim nepřijatelné. Po svém odchodu na zasloužený odpočinek se v devadesátých letech velmi aktivně zapojil do práce Československé obce legionářské a Svazu letců v Hradci Králové. Pro své znalosti, zkušenosti a neměnné životní postoje byl velmi uznávanou autoritou.

Podtitul: „Vzpomínky příslušníka československé obrněné brigády Jiřího Pavla“. Vzpomínky na celý svůj život vyprávěl do pera Martina Reichla dnes už osmaosmdesátiletý podplukovník Jiří Pavel. Povídali si šest let jak v anglickém Leamington Spa, kde Pavel žije, tak v Zájezdu u České Skalice, kam občas zajíždí. Jako sedmnáctiletý klučina emigroval z Protektorátu, přes Bělehrad a Bejrút se dostal do Francie, kde byl v Agde přijat do československé armády v hodnosti vojína s evidenčním číslem F2074. Později přes přístav Sète lodí do Liverpoolu a do tábora v Cholmondeleya, kde absolvoval výcvik. Cesta domů jako příslušník československé obrněné brigády byla podstatně delší. Válku ukončil při zdlouhavém obléhání Dunkerque jako velitel tankové čety a instruktor řízení tanku. Po demobilizaci se zapsal do maturitního kursu frontových vojáků a v červnu 1946 maturoval. Začal pracovat jako účetní, žil zde s anglickou manželkou a rodinou, po roce 1948 střídal zaměstnavatele... V roce 1969 vlast s manželkou opustili, získal britské občanství, usadili se v Anglii a zapojil se do života Československé obce legionářské v zahraničí... Jedno z mnoha svědectví lidí, kteří pro vlast nasazovali život, a ještě kvůli tomu po válce trpěli. Jiří Pavel si však zachoval jasnou mysl a jeho vyprávění je plné velmi poučných a zajímavých podrobností. Kniha vychází s finanční podporou města Česká Skalice a města Jaroměř.

Kniha podrobně popisuje životní osudy československých vojáků, kteří byli v letech 1941-1945 vycvičeni a vysazeni v rámci parašutistických operací Zvláštní skupiny D při československé exilové vládě v Londýně. Obsahuje portréty mužů, kteří se odvážně přihlásili k náročným úkolům s vědomím, že po vysazení do okupovaného Protektorátu jim zbývá průměrně jen tři měsíce života. Každý portrét zahrnuje základní údaje o jejich životech, rodině, školní docházce a dramatických odchodech do zahraniční armády. Čtenář se dozví o bojových nasazeních, výběru k výcviku a dalších osudech těchto hrdinů, včetně podrobností o jejich úkolech po vysazení. Kniha také popisuje poválečné osudy a ocenění, která jim byla udělena za službu národu. K jednotlivým portrétům je připojen stručný přehled o každé parašutistické operaci, do které byli zařazeni, včetně poslání paraskupin a okolností provázejících jejich akce. Publikace je založena na dlouholetém shromažďování materiálů z archivů, korespondenci s parašutisty a jejich pozůstalými, s cílem zprostředkovat poznání těchto unikátních příběhů budoucím generacím, neboť tito hrdinové si zaslouží, aby na ně nebylo zapomenuto.