Jitka Maršálková Livres

Stromy - součást našeho běžného a každodenního života. Jejich všudypřítomnost často ani nevnímáme a míjíme je při každodenních cestách bez většího povšimnutí. Každý strom je přitom dominantou krajiny, kterou neodmyslitelně dotváří. Tato kniha své čtenáře seznámí se stromy, které na svém místě stojí již po dlouhá staletí a přežily desítky lidských životů. Jejich přítomnost představuje jakousi jistotu, která v podobě nových začátků během jarních měsíců skýtá nová probouzení, aby se v průběhu léta ukázaly ve své největší síle, kráse a mohutnosti. Na podzim pak nabízí neuvěřitelnou paletu barev s ničím nenahraditelným šustotem, který doprovází kroky spadaným listím. Šustění listí pak vystřídá ticho, během kterého stromy nabírají sílu do nových začátků, a nám je umožněno nahlédnout do obnažených křivolakých větví, které zanedlouho pokryje sníh. Kniha bude inspirovat k toulkám Šumavou za stromy, které se nacházejí v krásných, zajímavých a někdy i opuštěných místech, kde kdysi byla lidská obydlí a žili lidé.

Na Šumavě vzniklo deset ledovcových jezer. Dvě se postupně zanesla usazeninami a zcela zanikla. Zbývajících osm se dochovalo a dodnes ukazují svou krásu a jedinečnost. Na české straně Šumavy se nachází celkem pět ledovcových jezer: Černé a Čertovo jezero, Prášilské jezero, jezero Laka a Plešné jezero. Na německé straně Šumavy jsou tři: Malé a Velké Javorské jezero a Roklanské jezero. O Černém a Čertově jezeře se říká, že jsou nejkrásnějšími. Svědčí o tom i počty návštěvníků, kteří k nim míří. Co nelze jezerům upřít, je jejich tajemnost až mystičnost. Vždyť samo pojmenování Čertova jezera nabízí nekonečný prostor lidské fantazii stejně tak jako jezero Černé. Proč byla takhle pojmenována? Možná nám něco napoví pověsti a pověry, které se o nich dlouhá léta vypráví…

Březník - to malebné místo - je právem nazývané srdcem Šumavy. Nelze se proto divit, že tímto šumavským srdcem byl okouzlen i sám Karel Klostermann, který život v tomto odlehlém koutě Šumavy zvěčnil ve svém asi nejkrásnějším díle Ze světla lesních samot. První budovou, která zde byla postavena, byla dřevěná lesovna, pozdější myslivna. Jedinou budovou dochovanou do dnešních časů je kamenná hájovna. Život na Březníku, byť dnes vypadá idylicky, byl velmi tvrdý, představoval celoroční práci téměř bez odpočinku. Od letních měsíců až do podzimu, pokud to počasí dovolilo, se kácelo. V zimě kácení vystřídaly sámě, pomocí nichž se přibližovalo dřevo k potokům. Při jarním tání se po vodě plavilo. A po ukončení plávky přišlo na řadu zalesňování vykácených ploch. Snad i příliš práce umožňovalo březnickým zapomenout na odlehlost lokality a samotu. Příběhy lidí, které osud zavál do těchto opuštěných a nehostinných míst, ale i události, které se na Březníku a jeho okolí odehrály, přináší tato kniha.