Vít Erban Livres

Haiku od českých a slovenských autorů. Editoři k novému výběru českých a slovenských textů přistupovali s největší obezřetností a snahou udržet laťku kvality velmi vysoko. V knize tak na vás kromě výjimečných autorů formy haiku čeká i velké množství precizně zpracovaných témat, jako je pomíjivost, pokora, introspekce, hluboký smysl pro detail, ale též jazykový humor a situační komika. Samotný název, pocházející z textu Jakuba Zemana, není jen odkazem na tradiční téma, ale nese i symbolickou hodnotu, jeho citlivá nostalgie a víra ve vliv lidského díla nám připomínají osobu významného českého teoretika a překladatele haiku Antonína Límana, jehož památce je kniha věnována. Haiku je citlivý lyrický útvar s filozofickým přesahem a má schopnost měnit pohled na svět kolem. Ať i vám každé haiku poodhalí kousek něčeho nového a přiměje vás k pozastavení se nad krásou obyčejných věcí.

Sbírka trojverší ve stylu haiku je pokusem naplnit a překročit tuto tradiční japonskou literární formu – přesadit ji do krajiny naší zkušenosti. Ponor do známé krajiny patří i u japonských básníků k základním poetickým námětům, ale u Erbana nabývá ještě osobnější, až vášnivé podoby.

Kolektivní monografie navazuje na publikaci Město. Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění z roku 2011. Mezioborovou perspektivu získává především díky pohledům estetika Karla Stibrala, antropologa a kulturního geografa Přemysla Máchy, kunsthistorika Petra Tomáška a historika architektury Martina Strakoše; literárněvědné uvažování o fenoménu krajiny, jež v knize převažuje, našlo svá ohniska v oblasti starší české literatury, v rámci realismu jako uměleckého směru a zobrazovací metody nebo v šířeji pojatém regionálním záběru. Úvod obsahuje přehled dosavadního domácího humanitně zaměřeného bádání o krajině, v závěru jsou hledány souvislosti mezi představenými aspekty a jednotlivými autorskými přístupy. Vedle sebe se zde mj. ocitají autoři barokní, Zeyer, Klostermann a Rais s Josefem Knapem, Květou Legátovou či Garym Snyderem, obrazy industriálního Ostravska sousedí s krajinami reprezentujícími Beskydy a Jeseníky.

Soubor čtivých a inspirativních esejů, zamýšlejících se nad vazbami mezi přírodou, krajinou a kulturou z pozic literární historie (Martin C. Putna), archeologie (Jan Klápště), filosofie přírody (Václav Cílek, Jiří Sádlo, David Storch), biologie (Ivan Horáček), kulturní ekologie (Vít Erban, Jitka Ortová,) a fenomenologie architektury (Vladimír Czumalo). Uspořádal Pavel Hájek.

Kulturologická studie, jejímž záměrem je představit masku a fenomén maskování jako prostředek lidské hry s identitou. Zabývá se původem masky a principem maskování v široké mezikulturní perspektivě. První vydání.

Sbírka drobných lyrizovaných próz či básní v próze vyjadřující iniciační cestu od dětství k dospělosti – hledání a nacházení identity prostřednictvím evokace zasutých vzpomínek, vizí, podvědomých obrazů a obrazů z cest fyzických i duševních.

Proč tvořit, snít a vnímat skrze haiku? Haiku jsou jako skvrny světla vrhající do každodennosti okamžiky plné přítomnosti. Chtějí na minimálně ploše a s minimálními prostředky vyjádřit maximum. Jak pomocí několika slabik zvěčnit výrazný prožitek „tady a teď“, který pronikne až za slova a obsáhne v jediném okamžiku nevyslovitelnou věčnost? Autor se ve své třetí sbírce pokouší prchavé vzpomínky, pocity a obrazy nejen zachytit, ale i rozostřit tak, aby sdělovaly více a mířily dále. Nechává je vynořit jako útržky souvislého proudu vjemů a dějů, jež nemají začátek ani konec – vystupují z prázdné stránky, aby se do ní zpět zanořily. Na místě doslovu se s tímto básnickým tvarem loučí osobním vyznáním ve formě eseje, v němž shrnuje svou cestu k haiku, dělí se o své zkušenosti a dává nahlédnout do své tvůrčí kuchyně.