The collected transcripts of many lectures and meetings held by Ouspensky during the 1930s and 1940s deal with issues ranging from evolution, the will, the self, and religion to culture, thought, and intelligence.
This text describes Gurdjieff's cosmology from Ouspensky's perspective as student, and shows how Ouspensky's formulation of his own ideas eventually led to his break with Gurdjieff. The book conveys a strong and lasting impression that not only did Ouspensky discover a real knowledge about man and his relationship with the universe, but that a practical cosmic teaching for the conduct of life is even now in existence.
Our edition is a new format; large paperback 160 x 230 mm, printed on off-white quality paper. Text is the same setting and page numbering as original edition. In the same format we published also A RECORD OF MEETINGS.
Peter D. Ouspensky (1878-1947) was a Russian thinker who popularized occult ideas in the early 20th century. His early work on tarot images utilized the Waite-Smith deck, laying the groundwork for his later explorations of G. I. Gurdjieff's concepts, notably in his posthumous book, "In Search of the Miraculous."
A Record of Talks and Answers to Questions Based on the Teaching of G.I. Gurdjieff
s/t: Principles of the psychological method in its application to problems of science, religion and art Preface Prefatory Note Introduction Esotericism and modern thought The fourth dimension Superman Christianity and the New Testament The symbolism of the Tarot What is yoga? On the study of dreams and on hypnotism Experimental mysticism In search of the miraculous A new model of the universe Eternal recurrence and the laws of Manu Sex and evolution Index
V Leviatanovi, který je ztělesněním zlovolné moci chaosu ovládající svět, nejde jen o nesmlouvavé vyrovnání s nacismem, ale i s různými náboženskými a filozofickými systémy, náhledy do geometrických a kosmologických teorií odhalují vratké základy lidského chápání. Velký odstup od reality, jež ho obklopuje, je charakteristický pro vypravěče Přesídlenců, jednoho z nejlepších zachycení přesunu miliónů utečenců a vyhnanců z východu, jež Schmidtovou metodou mozaikovitého vyprávění načrtává i milostný příběh. Ten nechybí ani Černým zrcadlům, líčícím svět pět let po nukleární katastrofě, kterou, jak se zdá, přežil jediný člověk. Žádnému z textů nechybí hořká, kousavá ironie a humor, tak typické pro autora přesných, zkratkovitých, ale i poeticky hutných popisů reality, jež nemají v německé literatuře obdoby.
Po řadě vydaných próz z 50. a 60. let, které měly Arno Schmidta (1914–1979) představit českému čtenáři již v poněkud vyzrálejší podobě, přicházejí další texty z počátku 60. let, v nichž jsou patrné typické stylistické zvláštnosti a autorův osobitý přístup k jazyku. V kratších rozmarných textech plných nápadů Schmidt bohatě využívá rozmanitých gagů, triků, vtipu a slovních hříček doprovázených jeho neodmyslitelným sarkasmem.
