Wanda Heinrichová Livres

Básnická sbírka Nalomenou vybízí k otevření už svým gramaticky vychýleným titulem: prvním slovem parafráze biblického citátu, která knihu „prošívá“ v podobě názvů tří oddílů. Titul sám ale rozehrává řadu asociací, „nalomenost“ – a tím podmíněná příčnost vidění – bývá přece výchozí situací básníků. Koncovku „ou“ lze číst jako zvukomalebný povzdech, jako poklonu ohebnosti češtiny, a také jako narážku na autorčino ženství. Jemné ženské tóny této poezie jsou ovšem zhusta vyvažovány ostrostí básnické kresby, smyslem pro paradox a humor. Na pozadí osobních vjemů a přeludů tak vyvstává vize soumračného světa, který nás přese všechno dál udivuje a zasahuje. Básně vznikaly v pomalém tempu v letech 2003–2010.

Po loňském vybočení se naše ročenka vrací k osvědčeným principům. Arbitrem svazku bude významná osobnost české poezie Ivan Wernisch, zatímco antologii opět editorkou povede kritička a básnířka Wanda Heinrichová. Po předchozích editorských dvojicích se máme na co těšit! Koncept ročenek „nejlepších“ básní vznikl v roce 1988 díky americkému básníkovi Davidu Lehmanovi. Úspěch edice The Best American Poetry a její rozšíření do dalších zemí ukázaly, že i přes proklamace o nezájmu o poezii existuje množství kvalitních básní a čtenářů. V českém prostředí projekt získává pozitivní ohlasy. Výběr „nejlepších“ básní odráží subjektivní pohledy dvou editorů na poezii daného roku. Editor, odborník na současnou poezii, připojuje doprovodnou studii, zatímco arbitr, uznávaný básník, nabízí esej o svém vztahu k poezii a vybraným textům. Svazek obsahuje přibližně čtyřicet básní, které byly publikovány v uplynulém roce, s důrazem na knižní, časopisecké a internetové publikace. Nejlepší české básně představují vítanou inventuru, umožňující čtenářům znovu prozkoumat uplynulý rok a zachytit básně či autory, kteří jim unikli. S rostoucím počtem výběrů bude zajímavé porovnávat obsahy a hledat opakující se jména.

Wanda Heinrichová: smysl pro zaříkání, smysl pro tepot vět ztracených v mozku. Přesnost zvoleného slova. Jehlopis. Vykuchat Annu Blume. Rozkoš z osobního weltende: „Doktore, nech mě umřít.“ Kafka. Jehla sestupuje. Teď vzlíná šelak!