Básně z polobdělé jízdy nočním lesem, z mrazem ustrnulého apelplacu, ze spojovací haly smíchovského bytu, z irského předměstí, z provincie, z redakční porady literárního časopisu… Elegie za světem, který snad nikdy ani trochu nebyl. Druhá sbírka básníka z okruhu revue Souvislosti a překladatele současné irské poezie. Básně z let 2003-11.
Slovo penumbra znamená polostín nebo světlejší část sluneční skvrny. Neurčité teritorium mezi temnotou a plným světlem. Označuje se jím někdy také šedá zóna, přechodové území, nejzazší okraj okraje. Na pozadí takto unikavého prostoru vyvstávají v pomalém tempu stále průzračnější obrazy stejnojmenné sbírky Štěpána Noska. Básně o nepravděpodobných andělech a jízdě po slovenské dálnici, o dítěti běžícím po hraně bazénu a astronautech rotujících ve volném prostoru, o písku osychajícím po vlně a bezvětří vylidněného kampusu na severoirské hranici, básně o měsíčním světle na hladině rybníka připomínajícím slavnou fotografii, o tom, co se děje během zatmění, o tom, že se nikdo nikdy nikam neztratí, v knížce, která vychází osm let po autorově předchozí
Kniha z projektu vydavatelství RR Jedna věta, kdy zajímavé osobnosti zaznamenávají svůj rok den po dni v jedné větě.
Básnická prvotina současného autora obsahuje verše, které jsou psány převážně v reflexivní a intimní poloze.