Hana Šmahelová Livres

studie českých a polských literárních vědců o romantismu

Příspěvky z kolokvia doktorského semináře pořádaného 3. června 2008 v Praze. Sborník, jehož příspěvky se věnují fungování pojmů generace, skupina a program na literárním materiálu (literární texty, literární život), a to v chronologickém sledu od literatury barokní až po literaturu soudobou. Pokrývají širokou a různorodou škálu generačních, skupinových či programových projevů, ať už jde o generační rozměr literatury českého baroka, koncepce a motivy české moderny ve srovnání s modernou bulharskou, vztah Skupiny 42 k jejím současníkům či mezinárodní kontext české experimentální poezie let šedesátých. Jednotlivé studie zkoumají, jak dané termíny organizují literární dění, buď z hlediska jejich dobového dopadu, anebo naopak prizmatem dnešní literární historie. Příspěvky vycházejí ze soudobých teoretických konceptů, s jejichž pomocí čtou a interpretují původní využití těchto pojmů.

V povídce dominuje ideální, pohádková vize o harmonii mezilidských vztahů v třídně diferencované společnosti.

Parue en 1928, la Morphologie du conte est à l'analyse structurale du récit ce que le Cours de Saussure est à la linguistique : la source d'inspiration. Cent contes de fées russes permettent à Propp d'identifier une matrice dont tous les autres sont issus. Reconnaissant en lui son précurseur, Lévi-Strauss évoque son « immense mérite » et ses « intuitions prophétiques ».

Kniha má tři části, které odpovídají třem základním aspektům, které se většinou, obvykle však izolovaně, uplatňují při studiu pohádek.

Předkládaná práce je souhrnem studií a glos z let 2001–2015, které se zaměřují na metodologické otázky literární historie. Obsahuje úvahy o emancipačním hnutí a formování novodobé české literatury na počátku 19. století, včetně paradoxů vztahů k německé literatuře, bohemismu a ambivalentního pojetí národní identity. Texty reflektují postupné utváření koncepce paradigmatického pojetí dějin literatury, podrobně zpracované v knižní monografii z roku 2011. Součástí publikace jsou také dvě studie, které ukazují metodologické možnosti paradigmatického modelu pro analýzu historických proměn kulturních fenoménů. Teoretické otázky reflexe dějin se prolínají s úvahami o tvorbě jednotlivých autorů, jako jsou Němcová, Erben, Šalda a Komenský. Tyto monotematické interpretace slouží jako ověřování možností, které literárněvědnímu zkoumání nabízí filozofická hermeneutika. Závěrečná studie se zabývá vztahem individua jako předmětu a subjektu dějin a poukazuje na úskalí mezi vědou a ideologií.

Práce přináší jak faktograficky, tak i teoreticky založenou reflexi emancipačního procesu, v němž byly položeny základy novodobé české literatury. Osobitá koncepce, inspirovaná Kuhnovým pojetím paradigmatu, Ricoeurovou hermeneutikou a recepční estetikou tzv. Kostnické školy vkládá problematiku obrozenské literatury - a zejména její vztahy k německé kultuře - do nových souvislostí. Čtenáři najdou v knize množství odkazů na odbornou literaturu a také na dobové prameny. Kniha je schopna oslovit širokou škálu čtenářů, literární historiky, komparatisty, studenty, a vzhledem k čtivé formě výkladu také širší okruh zainteresovaných laických čtenářů.