Radek Fridrich Livres

Básnická sbírka Radka Fridricha je inspirována motivy z jeho rodného děčínského kraje. – Ačkoliv Radek Fridrich debutoval již v roce 1995 (společně s Tomášem Řezníčkem) sbírkou Druhá strana, teprve jeho novou sbírku je možné pokládat za skutečné objevení se básníka. Právě ve sbírce V zahradě Bredovských jako by totiž Fridrich našel „své“ téma a básnický výraz. Jeho poezie je poezií dvojdomou, a to nejen v přeneseném slova smyslu. Kromě vertikálního napětí mezi „nebem“ a „zemí“ a z toho plynoucího pocitu vyděděnosti, se zde setkáváme i s napětím horizontálním, které konkrétně kotví v krajině Sudet. Právě domov, krajina Děčínska, se v jeho poezii stává místem stále znova a znova hledaným. Básník jako by se rozpomínal na sudetské Němce, kteří zde žili, snaží se hledat jejich stopy a budovat svou osobní historii.

První souborné vydání tří tematicky souvisejících básnických sbírek, vytvořených autorem v letech 2001 až 2011. Původně samostatně vydané, ale úzce propojené (a dnes již beznadějně nedostupné) knihy jsou zasazeny do českých Sudet - prostředí, které bylo tradičně formováno německou kulturou a mentalitou a jež bylo po válce připraveno o své původní obyvatelstvo i několikasetletou kulturní paměť. Životní osudy Fridrichových česko-německých postav ovšem nepředstavují a nechtějí vzývat nějaký dobový lokální svéráz: jsou univerzálními lidskými příběhy. I proto je jejich nové vydání více než jen osobním uměleckým příspěvkem do diskuse o osudu obyvatel našeho pohraničí.

Básnická sbírka textových variant na náhrobky zničených německých hřbitovů v severních Čechách je v česko-německé verzi.

Literární sborník připravil, vybral, uspořádal a úvod napsal Pavel Rajchman.

Nová sbírka pětatřicetiletého autora obsahuje poezii, věnovanou občanům německé národnosti, kteří po staletí obývali české pohraničí. Ve Fridrichově poezii znamená Erzherz především oblast Děčínska, v němž má autor své kořeny a kde dodnes žije. Básník zde vzdává hold etniku, u něhož ho zvláště zajímá generace, která tu žila v době první světové války a stejně jako jejich čeští sousedé přinášela i ona tomuto období nemalé oběti. Z tohoto důvodu zvolil Fridrich pro sbírku převážně žánr básnického epitafu, v němž téměř fragmentárním způsobem přepisuje příběhy z náhrobních kamenů. Touto formou se mu podařilo podat až dokumentární svědectví o lidech, kteří kdysi našli v severních Čechách svůj domov, kde jim bylo dáno prožít a naplnit svůj lidský úděl.

Dvojjazyčná, česko-německá sbírka Radka Fridricha volně navazuje na jeho starší knihu Řeč mrtvejch / Die Totenrede z roku 2001. Básnicky ztvárňuje životní příběhy žen z předválečného Děčínska, přičemž některé vycházejí ze skutečnosti (kronikářské záznamy, zprávy z tisku), jiné jsou autorskou fikcí inspirovanou dobovými relikviemi (staré fotografie, jména a nápisy na hrobech). Básně představují monology mrtvých žen, které vyprávějí své životní osudy, líčí soužití s mužskými protějšky, rodiči a dětmi, popisují všednodenní život, práci, rodinné tragédie i vlastní smrt. Tragičnost se v knize mísí s humorem a banalitou, básnická zkratka s lyrickým líčením, výčet s historkou, svět lidí je (jak jsme u Fridrichovy tvorby zvyklí) prolnut polosvětem místních legend a nadpřirozených bytostí. Kniha byla od počátku koncipována jako básnicko-výtvarný celek. Jednotlivé básně sbírky mají své grafické protějšky vytvořené děčínským výtvarníkem Petrem Křížem, který s autorem v minulosti úspěšně spolupracoval na knize pověstí z Děčínska Modroret (2008). Náklad 500 výtisků, z toho prvních 50 číslovaných.

Novou, dvojjazyčnou knihu Radka Fridricha tvoří básně, krátké prózy a črty, jejichž společným jmenovatelem je železniční linka S1: regionální trať propojující české a německé příhraničí. Po letech cestování z Děčína přes Bad Schandau do Drážďan a Míšně přetvořil autor své deníkové záznamy v pestrý soubor textů, v němž se jeho lyrický subjekt pohybuje jako vnímavý básník i znuděný pasažér. Náladové, lyrizující líčení se zde potkává s věcným popisem, každodenní přepravní banalita se stává výzvou pro autorovu imaginaci. Výsledkem je kniha stylově různorodá, kompozičně však přísně organizovaná jako německá železniční doprava.

Verše z let 1999 – 2003. Německé kompozitum Molchloch (česky mločí díra) je označením pro původní osídlení děčínské čtvrti Bělá, kde autor nyní přebývá, ale znamená také jeho v pořadí šestou básnickou sbírku, která rozvíjí nejlepší (a už dříve ceněné polohy) jeho básnického gesta. Radek Fridrich (nar. 1968), který vyučuje českou a světovou literaturu na PF UJEP v Ústí nad Labem, na sebe upozornil knihou V zahradě Bredovských, v níž poprvé našel své ústřední téma. Svůj domov, krajinu Děčínska, která se v jeho poezii stává místem opakovaně prohledávaným. Básník pátrá po stopách vysídlených obyvatel a v konfrontaci s tím buduje i svou osobní historii a poetiku. Nejinak je tomu ve sbírce Molchloch. Obsahuje oddíly čistě lyrické, ale i část věnovanou lokálním pověstem a řadě míst, která autor prošel a poznal při mapování zanikajících německých hřbitovů. Radek Fridrich je autor výsostné a zralé poezie, která svou přirozenou kvalitou (i ukotvením) vyvrací možné podezření z tematického konjunkturalismu.

Do almanachu jsme vybrali 15 autorů, kteří se narodili, nebo delší dobu působili v Děčíně. Jitka Badoučková, Jan Bandurič, Radek Fridrich, J. H. Kalif, Jiří Kment, Marie Profeldová, Vladimír Raffel, Oscar Ryba, František Řezníček, Tomáš Midgi Řezníček, Zdeněk Šlais, Jan Šmíd, Petr Váradi, Václav Vokolek, Vladimír Vokolek, Bronislava Volková. Doslov napsal Vladimír Novotný.