Martin Štoll Livres

Reprezentativní publikace k 70. výročí zahájení televizního vysílání v Československu. Cílem knihy je nabídnout čtenářům výběr toho nejpodstatnějšího, co televizi u nás utvářelo a čím procházel vývoj jejího technického zázemí a programu. Na tři obsáhlé kapitoly s kalendáři navazuje přehlede mezinárodních ocenění a pasáž s portréty výrazných postav televizní obrazovky z pohledu diváků. Obrazovou složku knihy tvoří více než 70 fotografií z televizního archivu, z nichž některé jsou publikovány poprvé. Podstatnou pasáží jsou grafy a přehledy, stejně jako seznam odborné literatury, nabízející hlubší vhled do problematiky.

Monografie klasika českého filmu prof. Jana Špáty (1932-2006), která vůbec poprvé představuje jeho životní příběh a je vypravena bohatými, často nikdy nepublikovanými texty a přílohami. Kniha obsahuje 112 fotografií z rodinného archivu. Publikace je koncipována pro laiky i pro odborníky. Publikace logicky završuje předchozí Špátovy knihy Okamžiky radosti a Mezi světlem a tmou.

Po prvních třech svazcích věnovaných hercům a herečkám, pokračuje projekt, který vzniká v širším autorském kolektivu pod vedením doc. M. Šolla, dílem věnovaným režisérům-dokumentaristům. Hlavní předností je zachycení nejen pražských, ale i brněnských, ostravských, zlínských a mnoha dalších filmařů včetně televizních, a to od zakladatelské generace až po současné tvůrce všech věkových kategorií uměleckého, publicistického i vědeckého dokumentu. Mnozí z nich získali uznání i za hranicemi, naposledy H. Třeštíková „evropským Oscarem“. Dokumentu jako svébytnému žánru se však věnovalo a věnuje i řada režisérů hraného filmu (V. Chytilová, J. Svěrák, J. Krejčík a další).

Televize se stala technickou, sociální, ale i politickou konstantou novodobé historie. Podílela se na proměnu mocenských praktik, zásadním způsobem posunula hodnotový žebříček a chováni různých sociálních skupin i celých národů. Historii 20. století si bez ní nelze vůbec představit. Ačkoliv se v Československu začal televizní signál šířit éterem od 1.května 1953, šlo o vyvrcholeni dlouholetých snah sahajících hluboko do první republiky.Ve třicátých letech byla televize předmětem boje odborníků i radioamatérů a stranou nezůstávaly ani politické zájmy. O perspektivách televize pro vojenské účely během druhé světové války není třeba pochybovat, což ostatně dokládá cela severo-východočeská etapa jejího vývoje. K jak zásadnímu obratu ve vnímáni televize vládnoucí stranou došlo po únorovém převratu roku 1948? Co přesně se onoho památného dne, kdy bylo vysílání zahájeno, odehrálo? Co bylo v následujících měsících na programu? Jak se vyvíjela Československá televize do okamžiku, než získala právní subjektivitu a nabalila na sebe milion koncesionářů? Na to se snaží odpovědět tato kniha.

Dvě studie představují zásadní díla českého dokumentárního filmu, inspirovaná Prahou. První volí hledisko sociologické, druhá hledisko tvůrčí.

Sborník úvah o televizi jako instituci (právní rámce, řízení a financování instituce), jako vysílateli (schéma, zpětná vazba) a jako výrobci (výroba pořadů). Vlastní text doprovází soupis doporučené literatury k tématu.