Švýcarský novozákoník přehledným způsobem popisuje historii rané církve v letech 30–150 po Kristu, vysvětluje problematiku historických pramenů, vztah křesťanství k okolnímu světu a rozličným mimokřesťanským duchovním proudům, i základní nitrocírkevní problémy (vztah apoštolů k sobě navzájem, misijní působení Pavlovo, první apoštolský koncil apod.).
Kniha literárního vědce a jazykovědce Josefa Štochla Svět díla Jiřího Ortena je ve světovém měřítku dosud nejpronikavějším, nejucelenějším a nejrozsáhlejším dílem o tvorbě "básníka, jemuž i Pánbůh závidí" (I. Diviš). Autor zkoumá Ortenovo dílo z hlediska celistvě poetologického i speciálně versologického. Zasazuje jej do kontextu (nejen) české literatury. Vyrovnává se s veškerou ortenovskou literaturou (odhaluje přitom plagiáty), ze značné části cizojazyčnou, prostudoval i závěrečné vysokoškolské práce. Štochl metodologicky navazuje, mnohdy polemicky, zejména na svého učitele, mezinárodně renomovaného vědce Miroslava Červenku, největšího československého literárněvědného strukturalistu po prvním pokolení, jenž už o Štochlově práci Verš Ortenovy Čítanky jaro napsal, že "[…] systematičnost těchto analýz sotva má nějakou obdobu", a oceňoval mj. způsob, jímž Štochl ve svých poetologických bádáních aplikuje jazykovědný aparát. Kniha reflektuje i práci poetologů a versologů, kteří jsou v porovnání s jejím autorem přibližně o půl generace až generaci mladší. J. Štochl předkládá rovněž nové teoretické přístupy a poznatky. Pro většinu čtenářů bude patrně novinkou, že německý literární vědec Glaser již v 60. letech zařadil Ortenovo dílo do světové literatury. Kniha přináší též překvapivé zjištění, odkud se v Ortenově přednarozeninové a zároveň předsmrtné básni "Stromy let" vzala její poslední dvě slova "lety dvaadvacíti".
Kdybychom pro Štochlovu poezii hledali stručnou slovníkovou charakteristiku, jistě bychom sáhli po slovech drásavá či trýznivá. Přesto uvedená dvě slova neříkají o jeho básních to nejpodstatnější. Je-li pro poezii Josefa Štochla něco skutečně charakteristické, je to její neustálá - a pro jednotlivé básně životodárná - vnitřní rozpornost.