Ivo Cerman Livres

Ausbildung und Erziehung spielten eine unersetzliche Rolle bei der Vermittlung von adeligem Habitus in der frühen Neuzeit. In der Umbruchzeit des 18. und 19. Jahrhunderts wurde ihre Bedeutung noch größer. Wie wurden die jungen Damen und Kavaliere im Zeitalter der aufgeklärten Pädagogik erzogen? Wie waren sie auf ihre berufliche Laufbahn fachlich vorbereitet? Diese Fragen wurden auf der Tagung «Ausbildung im Adel» im November 2004 in Prag diskutiert. Im Zentrum der Diskussion stand der Einfluss der aufgeklärten Pädagogik und Ethik auf die Umgestaltung des adeligen Habitus. Dabei wird «Aufklärung» in den meisten Texten nicht als eine antifeudale Ideologie verstanden und die Reaktion der Adeligen nicht als kategorische Ablehnung dargestellt. Die Beiträge sind in fünf Sektionen getrennt, die verschiedene Rezeptionsräume untersuchen: «Die Ideen» befasst sich mit verschiedenen Konzepten aufgeklärter Erziehung und Lebensführung. «Adelige Bildungsstätten» stellt die neuen Lehranstalten für den Adel vor. «Bildungspraxis» untersucht konkrete Situationen in adeligen Familien. «Adelige Gelehrsamkeit» zeigt, wie einige Adelige ihren traditionellen Habitus mit der intellektuellen Arbeit zu kombinieren wussten.

Příběh úřednické šlechty. Předkové hraběcího rod Chotků živořili jako nezámožní zemané v západních a severních Čechách až do konce 17. století. Prvním slavným předkem se stal Antonín Chotek (+ 1754), který vyženil větší majetek a především zajistil svým synům kvalitní vzdělání v cizině. Další tři generace Chotků, už s hraběcím titulem, zažily strmý vzestup do nejvyšších úřadů habsburské monarchie. Například Rudolf Chotek se stal nejvyšším dvorským kancléřem, stejně jako jeho synovec Jan Rudolf, zatímco syn tohoto Karel se zasloužil o rozvoj předbřeznové Prahy. Chotkové se stali i mecenáši věd a umění a postavili dnes ceněné zámky ve Veltrusech, Kačině a Velkém Březně. V 19. století se odvrátili od úředních kariér a hospodařili na svých velkostatcích. Z posledních generací rodu nejvíc proslula Sofie Chotková, manželka Ferdinanda d´Este, zavražděná společně s ním při sarajevském atentátu.

Když si Giacomo Casanova vybral Čechy jako místo, kde stráví zbytek svého života, odcházel do země s vyspělou šlechtickou kulturou. Při zpětném pohledu však vypadá tvorba českých šlechticů poněkud bláznivě: Zjišťovali jste, zda je možno vidět nosem? Víte, že Valmont měl i českou verzi, kterou napsal kníže Lolo Clary? Napadlo vás někdy, zda tloušťka krku souvisí s pohlavním pudem? To jsou otázky, kterými se zabývali šlechtičtí spisovatelé. Ale patřily k nim i vážné problém y, jako byla kritika poddanství a náboženského útlaku, mravní výchova dětí nebo smělé plány na nastolení osvícenské konstituce. Předkládaná kniha tuto zapomenutou kulturu znovu oživuje, a to za pomoci mnoha nově objevených literárních výtvorů. Na světlo světa zde mnohdy poprvé přicházejí šlechtičtí spisovatelé, politici a mystici, jejichž dílo je významným obohacením českých kulturních dějin. Myšlenky těchto šlechticů byly však výsledkem hlubokých změn v myšlení, v náboženské kritice, v soukromí i profesním životě české šlechty, které přinesla doba osvícenství a reforem. Rozsáhlý výklad ukazuje českou šlechtu jako aktivního spolutvůrce evropského osvícenství.

Kancléř Václav Antonín z Kaunitz-Rietbergu, maršál Ernst Gideon von Laudon, mystik František Josef z Thun-Hohensteinu, důvěrník císařské rodiny starohrabě Antonín Karel Josef ze Salm-Reifferscheidtu, svobodný zednář a věhlasný vulkanolog hrabě Jan Nepomuk Mittrowský, zakladatel paleobotaniky hrabě Kašpar Maria ze Sternbergu, spisovatel hrabě František Antonín z Hartigu, podporovatelé začínajícího Beethovena knížata Karel Alois Lichnowský a Josef František z Lobkowicz či kněžny Marie Eleonora z Liechtensteinu a Marie Kristína z Dietrichsteinu, ženy se zájmem o vědu a neskrývanými politickými ambicemi. Ti všichni patří mezi padesát osvícenských aristokratů, které představuje kniha Tváře osvícenství. Kromě medailonů těchto osobností, formovaných myšlenkami svobody, lidských práv, vědy, víry v rozum a pokrok, se v knize můžete seznámit s obsáhlou studií předního českého historika Ivo Cermana, shrnující nejvýznamnější fenomény, provázející vztah mezi aristokracií z českých zemí a osvícenstvím. Publikaci vydal Národní památkový ústav u příležitosti Roku osvícenské šlechty 2021.

Kniha přináší širokou škálu badatelských přístupů k dějinám raného novověku i s profilujícími tematickými okruhy, na něž specialisté na toto období zaměřují svou pozornost jak v rámci české historiografie, tak v širším kontextu evropského, popřípadě i světového dějepisectví.

Dne 1. listopadu 1781 rozhodl Josef II. o zrušení nevolnictví, ale i o udělení jistých základních práv. Položil tím základy naší dnešní svobody. Přesto málokdo zná celý obsah všech emancipačních nařízení a jejich ideové zdroje. Málo se ví, že nevolnictví bylo rušeno v celé monarchii, nejen u nás. Není objasněno, zda víc pomohla kritika právníků, kteří chtěli nastolit rovnost, nebo kritika ekonomů, jimž vadila nízká efektivita roboty. Dosud se také nevědělo, od kdy začalo být nevolnictví na obtíž, a nejistota panuje i ohledně otázky, v čem mělo nevolnictví vůbec spočívat. Autor, známý historik evropského osvícenství, se v knize snaží všechny uvedené otázky postupně řešit. Činí tak velmi poutavou a přístupnou formou, v závěru knihy srovnává zdejší situaci s jinými evropskými zeměmi a v přílohách čtenář nalezne mj. i kompletní znění daného patentu.

Zatímco většina knih vydaných k stoletému jubileu podává „velké dějiny“ státu shora, v této knize sledujeme budování republiky na úrovni obcí, měst a regionu. Zvolili jsme oblast středních Čech, která zahrnuje okolí Prahy, hornická města Kladno a Příbram, škodováckou Mladou Boleslav i lázeňské Polabí. Zvláštní pozornost věnujeme výchově k demokracii, ale také architektuře měst, životu vesnic, sportu, trampingu a literárním patronům středních Čech. Nesourodý region stmeluje tradice hornictví a řepařství, které sledujeme napříč stoletím. Kniha mapuje také dochované památky na události 20. století v kraji. PhDr. et Dr. phil. Ivo Cerman, Ph.D. (1976) český historik žijící v Praze a Českých Budějovicích. Vystudoval anglistiku-amerikanistiku a historii na Karlově univerzitě v Praze, v letech 2003 až 2006 absolvoval doktorandské studium na Eberhard-Karls Universität v Tübingen. Nyní učí na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity.

In die Geschichte sind Franz Josef Graf von Thun (1734–1801) und seine Frau Wilhelmine (1744–1800) als Gönner des Geniemusikers Wolfgang Amadeus Mozart eingegangen. Der „sonderbare Cavalier“, wie er von Mozart genannt wurde, war seinen Zeitgenossen eher als Geisterbeschwörer und Magnetiseur, denn als Musikliebhaber und Schriftsteller bekannt. Erst 2009 tauchte im Familienarchiv Thun-Hohenstein das Manuskript der umfangreichen esoterischen Enzyklopädie auf, in der Graf von Thun seine Ansichten über den Menschen, über das Weltall und über die Französische Revolution darlegt. Ivo Cerman stellt hier die Philosophie des Grafen vor dem Hintergrund des Illuminismus des 18. Jahrhunderts vor und ediert die wichtigsten Artikel seiner esoterischen Enzyklopädie. Auf der Grundlage dieser gerade entdeckten wichtigen Quelle kann die Frage nach dem Verhältnis zwischen Aufklärung und Illuminismus neu beantwortet werden.

Die katholische Habsburgermonarchie gilt im Allgemeinen nicht als ein Zentrum der europäischen Aufklärung, und der Hofadel wird selten zu den Trägern dieser geistigen Bewegung gerechnet. Trotzdem enthüllt die Spurensuche im Milieu des Wiener Hofadels ein bedeutendes und facettenreiches Phänomen: „Aufklärung“ bezeichnete dabei weder eine „Ideologie der Bourgeoisie“, noch ein überepochales „Modernisierungsprojekt“, sondern ein zeitspezifisches Ideensystem, dessen Ziel es war, ein von der Religion autonomes Wertesystem auf der Basis der Moral auszubilden. Der Autor zeigt, wie sich der an französischer Sprache und Kultur orientierte Hochadel in den habsburgischen Erbländern unter dem Druck einer Bildungskrise von der erstarrten katholischen Barockgelehrsamkeit der Jesuiten abwandte und den Weg zur gemäßigten Selbstaufklärung und Empfindsamkeit fand. Den Wandel des intellektuellen Klimas veranschaulicht die Studie am Beispiel dreier Generationen der Familien Chotek, Dietrichstein und Windischgrätz und den Erziehungstraktaten und Instruktionen, in denen die Adligen ihre moralischen Ideale der nachkommenden Generation übermittelten.