Denisa Nečasová Livres

Ženské hnutí v českých zemích 1945 – 1955 Kniha se zabývá fenoménem ženského hnutí v českých zemích, který v daném období let 1945 - 1955 nacházel svoji realizaci především prostřednictvím organizací žen. Soustřeďuje na jejich formální a obsahové proměny, zvláště na jejich postupnou transformaci v éře komunistické vlády. Organizace žen jsou sledovány z hlediska několika hlavních ukazatelů: procesu a okolností vzniku dané organizace, proklamovaných cílů, reálné pracovní činnosti, organizační podoby, členské základny, kontaktů s mezinárodními organizacemi žen a v poúnorovém období vzájemného vztahu s KSČ. Uvedenou problematiku zasazuje do širšího kontextu první kapitola, zabývající se nástinem ženského hnutí v českých zemích od 19. století do druhé světové války.

První díl skript pro studenty historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Tématy jsou historie jako věda, historický čas, problematika pramenů, metody historické vědy, heuristika, knihovny, odborné časopisy, informační technologie, muzea a galerie, archivy.

Druhý díl skript pro studenty historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Tématem jsou specifika výzkumu jednotlivých historických období (středověku, raného novověku, 19. století a 20. století) a dějiny dějepisectví.

Platí stále staré rčení, že každý potřebuje svého nepřítele? Pro Československo po únorovém převratu v roce 1948 určitě. Nepřátelé tvoří nedílnou součást dobových narativů, jsou cíleně konstruováni jako nebezpečí ohrožující budovaný systém a zároveň jako protipól, vůči němuž je nutné se vymezit. Kniha se věnuje teoretickému konceptu nepřítele a jeho čtyřem konkrétním typům, které se v letech 1948–1956 nejčastěji objevovaly v mediálním prostoru.

Čtvrtý díl úspěšné publikace představuje reprezentativní soubor studií významných sociálních typů a profesí. Na základě důkladných biografií zajímavých osobností se odráží poválečná doba, zejména padesátá a šedesátá léta, kdy probíhaly komunistické represe a pokusy o společenské reformy. Publikace se zaměřuje na politické, ekonomické a kulturní poměry a jejich proměny, které jsou stále živé ve vzpomínkách pamětníků. Čtenáři se setkávají s postavami politiků, rolníků, spisovatelů, vědců, dělníků, vojáků a dalších, kteří v tomto období procházeli zásadními životními změnami. Na svazku se podílejí přední historikové a archivní pracovníci. Mezi příklady osobností patří šlechtic Hugo Mensdorff-Pouilly, advokát Jan Kober, ústavní soudce Vladimír Čermák, živnostník Josef Novák, řeholnice Marie Vojtěcha Hasmandová a další. Dále jsou zde příběhy zbrojáka Františka Hamra, předsedy zemědělského družstva Petra Lexy, příslušníků Veřejné bezpečnosti, dělnice Antonie Kloboukové, učitele a jazzmana Gustava Broma. Publikace také zachycuje osudy básníka Jana Skácela, univerzitních studentů Jaroslava Mezníka a Renaty Svačinové, a příběhy romských elit Antonína a Bartoloměje Daniela.

Kniha autorského kolektivu sestávajícího z tuzemských i zahraničních badatelů a badatelek je věnována dobovým koncepcím nového člověka, které se utvářely v souvislosti s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století. Nový člověk představoval symbol, vzor a zároveň cíl mnoha myšlenkových hnutí a proudů, které chtěly radikálně transformovat společnost a zároveň dosáhnout vyššího stupně humanity. Dobové obrazy nových mužů a žen předkládaly optimistické vize krásné a šťastné budoucnosti a slibovaly brzké překonání všech stávajících obtíží. Současně byly koncipovány jako protipól starých, údajně překonaných ideálů. Jednotlivé kapitoly této kolektivní monografie se zaměřují na konkrétní podoby nového člověka v různých geografických a časových souřadnicích vymezeného rámce, ovšem nejvíce prostoru je vyhrazeno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům.

Příspěvek do debaty o charakteru raného komunistického režimu. Můžeme o komunistickém režimu uvažovat pouze v dimenzích represe a bezpráví? Není možné, či přímo nutné ukázat, že musel nabízet také něco pozitivního a svůdného, co tehdejší obyvatele Československa lákalo a naplňovalo? Kniha staví do centra pozornosti dobové představy o vytváření nové, lepší společnosti přinášející vyřešení řady problémů a povznášející jedince na vyšší stupeň lidství. Nový socialistický člověk se stal vzorem hodným následování a symbolem optimistické budoucnosti. Kulturně-historická analýza tohoto fenoménu se zaměřuje na ideové zdroje konceptu nového člověka i na jeho konkrétní podoby.

Historie životního příběhu Vladimíra Iljiče Lenina, historie jeho „druhého života“ včetně vytvoření ikony vůdce světového proletariátu, která nepostrádá náboženský rozměr, je autorům této publikace vhodnou látkou k promýšlení zásadních otázek. Je působení této jistě charismatické osobnosti a jejího hnutí pochopitelné v rámci ruské politiky, myšlení a kultury? Nebo je možné mluvit o radikálním vybočení nejen z ruských, ale případně z evropských dějin s jejich silnou vazbou na křesťanství, s jejich akcentem na důstojnost lidské osoby a důrazem na politický, a tedy kompromisní způsob jednání? Autoři samozřejmě odpovídají na tyto otázky různě, podle svého přesvědčení, metody i oblasti zájmu. Každý z nich se ale poctivě pokouší vyrovnat s fenoménem „Lenin“, s významem jeho díla pro další dějiny Ruska i Evropy i s klíčovou otázkou: Existuje v dějinách kontinuita s případnými diskontinuitami, nebo se jedná pouze o konstrukt v myslích historiků?