Pinkasim, tedy knihy, které vedly samosprávné orgány raně novověkých židovských obcí, jsou prvotním pramenem pro poznání fungování obecní samosprávy v oblastech kultu, školství, soudnictví, hospodářství i regulace obecného soužití, způsobů obživy a obchodní konkurence. Komplikované vztahy obcí s... číst celé
Publikace uvádí do českého prostředí téma starších hebrejských vyprávění. V jádru knihy stojí překlad jedné ze sbírek hebrejských příběhů, dochované v tzv. Jeruzalémském rukopisu z první poloviny 16. století. Příběhy mají svůj původ ve východních tradicích i v oblasti středoevropské, v ději mnoha z nich se objevují nadpřirozené prvky. Poutavost těchto příběhů zajme nejen judaisty, ale také širší okruh čtenářů. Překlad je doplněn komentářem, který s použitím sekundární literatury ukazuje široké možnosti interpretačních přístupů. Autor úvodní studie podává výklad o vývoji hebrejských vyprávění od závěru starověku do raného novověku a představuje některé akademické přístupy k jejich studiu. Důraz je kladen na otázku sociálního zakotvení hebrejského vyprávění v aškenázském kulturním okruhu.
Monografie rabiho Šelomo Jicchakiho, zvaného Raši, nabízí poprvé v českém jazyce pohled do života židovské společnosti severní Francie a Porýní v období vrcholného středověku. Popisuje každodenní život židovské menšiny v době, kdy v křesťanské západní Evropě ještě neexistovala ghetta. Raši studoval v porýnských akademiích, později sám vyučoval v rodném Troyes. Spolu s okruhem svých žáků vytvořil zcela nový žánr hebrejského písemnictví – biblický komentář. Kniha objasňuje způsob vzniku těchto komentářů k biblickým knihám na pozadí židovské knižní kultury, analyzuje jeho metodologii a obsahuje také komentované ukázky z pojednávaných textů. Rašiho komentáře se ještě za života svého autora staly nejčastěji studovanými středověkými hebrejskými texty vůbec. Pozornost je proto věnována také recepci Rašiho díla a tomu, jakým je vnímali významní židovští učenci následujících století.
Text knížky vychází především z primárních pramenů, ale i z nejnovější světové sekundární literatury. Obsahuje základní faktografii rabínského judaismu mezi 2. a 18. století n. l. v oblastech, jako jsou svátky, přechodové rituály, věroučné koncepty nebo liturgie. Zahrnuta je ale také problematika vnitřního uspořádání židovské obce jako menšinové společnosti a jejích interferencí s většinovou společností křesťanské střední a východní Evropy.
Jehuda Leva ben Besalel - Maharal PAVEL SLÁDEK VYJDE 29.06.2020 Monografie je věnována významnému židovskému teologovi (asi 1525 – 1609), spjatému svým životem a působením s Prahou, u něhož legenda o stvoření golema v obecném povědomí zcela překryla jeho význam pro židovské, ale také obecněji evropské dějiny náboženského myšlení. V úvodních kapitolách je Maharal představen v kontextu židovské kultury sklonku renesance, často na základě tištěných a rukopisných pramenů, jež dosud nebyly v souvislosti s Maharalem zmiňovány. Autor charakterizuje Maharalovy spisy a jeho myšlení, nastiňuje nejvýznamnější linie Maharalových nábožensko-filosofických, ale také společenských a politických úvah. Zvláštní pozornost věnuje ambivalentnímu vztahu tohoto židovského učence k vědeckým objevům jeho doby. Předkládá tezi, podle které je hlavním impulzem vzniku Maharalova díla obava z vlivů, jež bychom z dnešního pohledu nahlíželi jako znaky rodící se modernity. „Maharalův postoj k mimohalachickým disciplínám,“ píše autor v závěru, „je tedy výsledkem interakce pronikavé intelektuální otevřenosti a urputné snahy o petrifikaci stávajícího paradigmatu. Jako jeden z mála židovských učenců své doby Maharal do hloubky poznal nejnovější vědecké trendy, ale … současně si uvědomil, že mohou vést k celkové erozi existujího uspořádání židovského světa.“
Kolektivní monografie se zabývá stavem a proměnami židovské menšiny v období druhé republiky a zároveň zohledňuje reakce a postoje většinové české (československé) společnosti. Během diskutovaného období byla zničena státní suverenita. Spolu s úpadkem morálních hodnot nastala krize demokracie a společnost se pozvolna fašizovala. Výrazný atribut tohoto období představuje persekuce a postupné vytěsňování židovské minority z veřejného života. Publikace se zaměřuje především na reprezentaci popsaného fenoménu v literatuře, médiích a v neposlední řadě reflektuje i sociokulturní aspekty sledovaných událostí.
Kolektivní monografie autorů z Filozofické fakulty UK pojednává o Wagnerově nechvalně proslulém spisu Židovství v hudbě a obecněji o sociálně-politických aspektech provozování Wagnerových oper. Jednotlivé kapitoly představují různé kontextualizace Wagnerova spisu, skladatelovy osoby i otázky spojené s prováděním a přijímáním jeho oper. Stranou nezůstává zasazení do kontextu dobové filosofie a německé romantiky, souvislost s dalšími Wagnerovými spisy, problematika uvádění Wagnerových oper ve státě Izrael nebo revize obecně přijímaných představ o karikaturách Židů ve vrcholném Wagnerově hudebním díle, v Prstenu Nibelungově. Každá z těchto kapitol se pokouší o problematizaci některého z významných aspektů kauzy „Wagner a Židé“, aniž by usilovala o jednoznačné řešení. Editoři a autoři si kladli za cíl především korekci některých zažitých stereotypů a přesnější vymezení problému.
