Antonín Líman Livres

Největší antologie japonské poezie haiku v češtině obsahuje přes osm set vybraných děl od sedmdesáti autorů, počínaje zakladatelem žánru Bašóem z 17. století a konče modernisty 20. století. Výběr, překlad a uspořádání provedl Antonín Líman, který také napsal biografické medailony autorů a doslov spolu s Denisou Vostrou. Kniha je ilustrována malbami Josy Busona a dalších umělců, přičemž poznámku o ilustracích napsal Robin Heřman ve spolupráci s Česko-japonskou společností. Obsah zahrnuje předmluvu Antonína Límana a úvod k haiga, obrazovému haiku, od Robina Heřmana. Další části se zaměřují na desítku starých mistrů, Bašóovy žáky, zenové mnichy a mistry, Busonovy žáky a současníky, a nakonec na pětatřicet moderních mistrů haiku z 19. a 20. století. Kniha rovněž obsahuje kapitolu o vývoji japonské poezie a sedmnáctislabičné básně haiku, spolu s bibliografickými poznámkami a rejstříkem autorů haiga. Tato antologie představuje významný příspěvek k porozumění a ocenění japonské literární tradice.

Čtyři slavní japonští básníci 17.-19. století: „zenový filosof a estét“ Bašó, „boží člověk“ Issa, „malíř a intelektuál“ Buson a „piják a poutník“ Santóka a výběr z jejich haiku v překladu Antonína Límana. Originální kaligrafie Petr Geisler. Dotisk vychází v druhém vydání k nedožitým 90. narozeninám Antonína Límana. „Vrcholná haiku dosahují hranice nemožného: jsou záznamem mystické zkušenosti.“

Masaoka Šiki (1867–1902) patří k nejlepším japonským básníkům haiku. Byl vlastně pokračovatelem Bašóa a starších mistrů a obohatil jejich styl o nové postupy. Přestože mu byl vyměřen tak krátký život, zanechal po sobě obrovské dílo. Věřil v jednoduchost básnického výrazu a v přesnost detailního pozorování. Přeložil a předmluvou opatřil Antonín Líman. Doslov napsala Sylva Martinásková, doslov o dobových ilustracích Helena Honcoopová. Spolu s originálními japonskými texty. Ilustrováno dobovými barevnými ilustracemi. Kukačka nedokáže dát sbohem světu jedním veršem Zablesklo se — déšť utichl a v lese zazářil měsíc

Rozsáhlý výbor z díla jednoho z nejlepších japonských básníků Kobajašiho Issy (1763-1827), jehož tvorbu zná český milovník japonské poezie již z oblíbeného výboru Pár much a já (DharmaGaia 1996). Jeho haiku, zaměřená převážně na přírodní motivy (měsíc, květy, vítr, voda, zvířata, hmyz, ale i lidé a bozi), jsou díky jeho nesmírné citlivosti a otevřenosti vůči i těm nejdrobnějším tvorům považována za momentky absolutní komunikace. Překladatel Antonín Líman o něm napsal, že jeho něžný pohled má v sobě až vesmírnou toleranci a dětskou čistotu.

Sbírka bezpočtu listů (Manjóšú), sestavená v 8. století a obsahující více než čtyři tisíce básní několika stovek autorů a autorek, je jedním ze základních zdrojů japonské poezie. Díky neobyčejné pestrosti témat i autorů, kteří pocházeli z nejrůznějších vrstev společnosti – od nejvyšších hodnostářů až po drobné úředníky, muže i ženy, představuje jakýsi vzorník námětů a citových poloh. Výbor, který sestavil překladatel sbírky, významný japanolog českého původu Antonín V. Líman, nabízí přehled témat, která dodnes zůstávají pro japonskou sensibilitu a poetiku typická: inspirace krajinou – horami, řekami a mořem, květy a rostlinami (slivoně a sakury, květy hagi a hvozdíky, bambusy, pinie a javory), ptáky (kulíci, kukačky a jeřábi) a cestami, či posvátným nápojem sake. Nechybějí ani verše o lásce, odloučení, žalosti z odchodu drahé osoby, či „dadaistické“ básnické hříčky. Zasvěcené komentáře A. Límana pomáhají vychutnávat bohatství japonské poetické tradice vskutku plnými doušky. Kompletní český překlad s komentářem, který Antonín Líman vydal v letech 2001–2008 v nakladatelství Brody, je po francouzštině teprve druhým úplným překladem jedinečného textu do některého z evropských jazyků.

Antonín Líman (1932), japanolog, čestný profesor japonské literatury na Torontské univerzitě, se v sedmi kapitolách své knihy vydává po stopách „utopických projektů na Západě a v Orientu“ a jako japanista se soustřeďuje především na základní mýty, rituály a představy onoho světa v japonské kulturní tradici. Jako člověk narozený v Čechách a žijící dlouhá léta v Kanadě konfrontuje japonskou duchovní zkušenost s obdobnou zkušeností evropskou a americkou. V tomto střetávání různorodých kultur vykrystalizovalo jeho poznání, že „člověk odedávna touží žít v čistém, čerstvém a požehnaném kosmu. Ráj, který hledal, je vlastně tento svět, vrácený své původní kráse a čistotě.“

Kniha známého česko-kanadského japanisty a překladatele obsahuje osmnáct studií o moderní japonské společnosti a kultuře, zvláště filmu (Kurosawa, Ozu ad.) a literatuře (Tanizaki, Kawabata, Šiga). Autor se zde mj. zabývá hledáním souvislostí v tvorbě Šigy Naoji a Ludvíka Vaculíka, jakož i vlivem japonské kultury na dílo Julia Zeyera. Většinu textů spojují dvě základní témata: hledání vlastní identity a vliv globalizace na lokální kultury.

Eseje a rozhovory českého japanologa Vzpomínky na smutné i humorné zážitky ze života význačného japanologa se vztahují k místům ve třech zemích na třech kontinentech – k Čechám, Japonsku a Kanadě. Časově se rozpínají od autorova prvorepublikového dětství ve Staré Boleslavi přes odchod do kanadského Toronta v roce 1967, několik pobytů v Japonsku až k současnému životu ve Vancouveru. Autor se mj. zamýšlí nad literaturou i filmem, náboženstvím, vztahy vzájemně odlišných kultur a předkládá i zajímavé cestopisné postřehy. Soubor čtrnácti esejů a třech rozhovorů vychází k autorovým 85. narozeninám. Předmluvu napsala Zdenka Švarcová.

Čtrnáct esejů o moderní japonské literatuře, původně příspěvků přednesených v angličtině na různých mezinárodních literárních kongresech naším předním japanistou a překladatelem z japonštiny. Týkají se vrcholných próz čtyř nejvýznamnějších japonských autorů dvacátého století: Džuničiróa Tanizakiho, Jasunariho Kawabaty, Naoji Šigy a Masudžiho Ibuseho.Antonín Líman (nar. 1932) po odchodu do emigrace působí na univerzitách v USA a Japonsku jako profesor japonské literatury.

Antonín Líman, znalec japonské kultury a literatury, překladatel a pedagog, jenž dlouhá léta působí na zahraničních univerzitách, nám ve své knize předkládá rozbor díla jednoho z největších japonských spisovatelů dvacátého století: Ibuse Masudžiho. Česky vyšel v roce 1977 Ibuseho román Černý déšť a roku 2000 průřez jeho tvorbou pod názvem Kosatec. O tomto spisovateli a o své knize autor napsal: Ibuse byl z rodu lidí, jimž Masaryk říkával „krásný člověk“ – nesmírně skromný, ukázněný, a přitom velký. Jsem šťasten, že mohu do rukou českých čtenářů vložit knihu o svém milovaném autorovi jako malou splátku za velký dluh. V české literární tradici se bohudíky netrvá na monografiích, které by se ve všem všudy podřizovaly suchopárné „vědeckosti“, a tak jsem se pokusil napsat studii, která by byla zároveň čtivá a přitom by umožnila vážnému zájemci o japonskou kulturu hlubší ponor do díla jednoho ze čtyř velkých moderních japonských autorů a vhled do skrytých zákoutí japonské duše. ... celý text