Jiří Reynek Livres

Elzéard Bouffier, berger paisible et obstiné, a planté toute sa vie des arbres et la région des landes de Haute Provence est devenue verdoyante et fraîche.

Česko-francouzský katalog k výstavě, která se konala v letohrádku Hvězda v Praze v roce 2002 a následně v témže roce v Galerie Jules Salles v Nîmes.

Život básnířky Suzanne Renaudové (1889 – 1964) je nedělitelně spjatý s Petrkovem, domovem muže, za kterého se roku 1926 v Grenoblu provdala. Poutavě vyprávěný příběh protnutí dvou zcela odlišných světů, Francie Suzanne Renaudové a Vysočiny Bohuslava Reynka, dotváří bohatá obrazová příloha. Dokladem o jemném předivu, kterým byla Suzanne Renaudová připoutána k Československu, je i soubor pozdních básní, vytrysklých v letech nejtěžšího exilu za zdmi petrkovského statku, v překladu Jiřího Reynka zde vůbec poprvé vydaný v češtině.

Rozhovor Aleše Palána s Danielem a Jiřím Reynkovými. V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století. Vyprávění bratrů Reynkových je plné osobitých postřehů a humoru, vedle kultury se důležitou součástí jejich vyprávění stává i český venkov a jeho osudy, zejména za 2. světové války a v době po únoru 1948. Bratři se představují též jako výrazné tvůrčí osobnosti: Daniel jako fotograf, Jiří jako překladatel z francouzštiny. Kniha je uvozena předmluvou Jaroslava Meda a doplněna kalendáriem, jmenným rejstříkem a desítkami unikátních fotografií, dokumentů, faksimilí, grafik a kreseb.

Texty dvojice básníků a fotografie jejich syna tvoří velmi zvláštní knihu. Obsahuje výběr z děl Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud, doplněný fotografiemi Daniela Reynka. Jiří, Danielův bratr, přeložil další prozaické texty. Bohuslavovy verše pocházejí ze sbírek jako Rty a zuby, Rybí šupiny, Sníh na zápraží a Odlet vlaštovek. Suzanne Renaud přispěla texty z Dveří v přítmí a Křídel z popele. Reynkova usedlost v Petrkově, s džunglovitou zahradou, je magickým místem české literatury. Reynek, osamělý tvůrce, přitahoval návštěvníky, kteří proměnili jeho domov na neformální poutní místo. Jeho manželství s Renaud přivedlo na svět dva syny, Jiřího a Daniela, přičemž Daniel se v totalitních časech věnoval fotografii. Jeho barevné kompozice, inspirované otcovými verši, představují meditativní umění. Danielova fotografie zachycují trvalé momenty, které překračují běžnou realitu. I když jsou fotografie spojeny s literárními texty, nelze je vnímat jako jednoznačnou symbiózu. Daniel Reynek navazuje na tradici svého otce a jeho dílo se propojuje s geniem loci, zatímco jeho přístup se liší od globálnější a novátorské tvorby Petry Růžičkové.

Advent není jen jedním z mnoha motivů Reynkovy tvorby, je to situace celého jeho básnického díla, poněvadž ji chápe jako základní situaci lidského života. Výběr z básnických sbírek, ve kterém se odráží radostná zvěst o příchodu Božího království, uspořádal básníkův syn Jiří. [vybral a uspořádal Jiří Reynek ; k vydání připravil Mojmír Trávníček]

Výbor pohádek, bajek a pověstí sebraných francouzským básníkem a spisovatelem v jeho rodném auvergneském kraji. Pramenem mu byly vlastní zápisky místní lidové slovesnosti, které od mládí sbíral a které postupně vydával v řadě svazků. Tematicky je výbor zaměřený na události poznamenané působením tajemných sil a nadpřirozených bytostí, které doplňují zvláštní charakter krajiny kolem Auvergne. Zdroj MKP

Román významného a nedoceněného francouzského spisovatele.

Ausgetreckt auf dem Misthaufen: ein Leichnam. Ist es ein Mann oder ein Junge? Oder nur eine umgestürzte Vogelscheuche? Ein Kind soll den Toten zwischen den Ulmen entdeckt haben, der Nachbar sucht nach ihm im Dunkeln. Nie ist die Sicht frei, klar. Der Geist des alles niederschreibenden Meisters ist fast immer in den Nebel des Rauschs gehüllt. Während jener sein Leben zu Papier bringen will, ist es dieser Tod, der immer wieder auf seinen Seiten auftaucht. Und vielleicht ist es auch der eigene Tod, den der Meister auf dem Misthaufen imaginiert. Verstohlen huschen Bauer, Köchin, Doktor, Ziegenhirtin durch die ländliche Tristesse – und ansonsten »Stille. Grau. Keine Bewegung.« Diese ersten Worte geben das unüberwindbare Grundthema vor. Vom spanischen pasar una calle , über eine Straße gehen, herrührend, ist die Passacaglia eigentlich eine Art Gassenhauer, ein Volkstanz; in der Musik versteht sich darunter ein Stück, das mit Variationen über einem wiederkehrenden Bassthema spielt. In Robert Pingets Text- Passacaglia erheben sich über düsterer Grundierung Versatzstücke eines Kriminalromans. Durch Anknüpfung, Wiederholung, Variation wird für die Dauer der rätselhaften Geschichte um einen Toten die ablaufende Zeit und der Tod außer Kraft gesetzt. Denn eine Auflösung wird im Spannungsfeld zwischen Detektivgeschichte und verschmelzenden, sich immer mit neuen Verzierungen aufbäumenden Erinnerungen unmöglich. Robert Pinget verband eine Freundschaft mit Samuel Beckett, eine Verbindung, die auch in den Werken aufscheint. Beckett empfahl Pinget seinem Verlag Éditions de Minuit in Paris, wo dessen gesamtes Werk fortan erschien. Neben Alain Robbe-Grillet, Michel Butor, Claude Simon und Nathalie Sarraute wurde er zu einem wichtigen Vertreter des Nouveau Roman .