Vojtěch Martínek Livres

Román Ožehlé haluze je třetím samostatným dílem trilogie, navazující na dva předcházejí romány Kamenný řád (1942) a Meze (1944). Autor v něm líčí na příběhu tří větví poštulkovského rodu události protektorátních let na ostravském venkově a periferii Ostravy. Jeho hrdinové sedlákTonek Poštulka a jeho sestra Karolina, autodopravce Žežulík, učitel Janošek i mladý Cyrílek nejsou lidé zvlášť politicky uvědomělí. Avšak těžká doba nacistické okupace, styk s dělnickým hnutím vytvářejí z členů poštulkovské rodiny bojovníky a hrdiny, kteří každý po svém bojují proti utlačovatelům. Vojtěch Martínek dokončil závěrečným dílem své druhé trilogie dílo, jehož ethos jadrně hovoří o člověkově vztahu k celku, ke společnosti. Dílo, jež tuto přirozenou lidskou povinnost efektně neglorifikuje, ale hovoří o ní se statečnou prostotou, kterou zvlášt ocení čtenáři v kraji, kterému Martínek své dílo věnoval.

Trilogie Vojtěch Martínka Kamenný řád zachycuje osudy selského rodu v období od dvacátých let až podruhou světovou válku.

Známý autor ostravských románů s vyzrálým uměním vyprávěčským i vyhraněným smyslem pro krásu slova a kouzelný svět fantazie vypráví deset pohádek, jež sám charakterizuje jako "obnovené obrazy", volné obměny pohádkových motivů ponejvíce z jižních evropských zemí. Původně byly psány r. 1929, nově přepracovány r. 1944.

Druhý díl trilogie zobrazuje mladší větev poštulkovského rodu v polovině třicátých let. Konflikt starých zvyklostí s "novými pořádky" je vyřešen smírně a idilicky ve znamení dvou svateb, které přivádějí na poštulkovský grunt lidi z města, učitele Pavla Janoška a jeho sestru Hedvu. Tradice a zákon ortodoxního selství musí ustoupit životu, povinost dostává jiný, střízlivější základ. Do pokojného plynutí lidských osudů se dvakrát vkrádá disharmonický tón: zprávou o smrti sedláka Ranocha a tragickým návratem Tonkovy první ženy, Vojtěšky Poštulkové, která na statku hledá poslední útočiště.

Výbor z Martínkových pohádek zakončuje edici jeho pohádkových knih, určených čtenářům do 10 let. Jsou to precizní poutavé příběhy, plné kouzla a napětí, zcela ve stylu lidových pohádek. Přibližují dětem svět odlišný co do přírodní scenérie, ale důvěrně známý tradičními pohádkovými motivy, postavami a ději

Román Ožehlé haluze je třetím samostatným dílem trilogie, navazující na dva předcházejí romány Kamenný řád (1942) a Meze (1944). Autor v něm líčí na příběhu tří větví poštulkovského rodu události protektorátních let na ostravském venkově a periferii Ostravy. Jeho hrdinové sedlákTonek Poštulka a jeho sestra Karolina, autodopravce Žežulík, učitel Janošek i mladý Cyrílek nejsou lidé zvlášť politicky uvědomělí. Avšak těžká doba nacistické okupace, styk s dělnickým hnutím vytvářejí z členů poštulkovské rodiny bojovníky a hrdiny, kteří každý po svém bojují proti utlačovatelům. Vojtěch Martínek dokončil závěrečným dílem své druhé trilogie dílo, jehož ethos jadrně hovoří o člověkově vztahu k celku, ke společnosti. Dílo, jež tuto přirozenou lidskou povinnost efektně neglorifikuje, ale hovoří o ní se statečnou prostotou, kterou zvlášt ocení čtenáři v kraji, kterému Martínek své dílo věnoval.

Druhý díl trilogie zobrazuje mladší větev poštulkovského rodu v polovině třicátých let. Konflikt starých zvyklostí s "novými pořádky" je vyřešen smírně a idilicky ve znamení dvou svateb, které přivádějí na poštulkovský grunt lidi z města, učitele Pavla Janoška a jeho sestru Hedvu. Tradice a zákon ortodoxního selství musí ustoupit životu, povinost dostává jiný, střízlivější základ. Do pokojného plynutí lidských osudů se dvakrát vkrádá disharmonický tón: zprávou o smrti sedláka Ranocha a tragickým návratem Tonkovy první ženy, Vojtěšky Poštulkové, která na statku hledá poslední útočiště.