Upravené úryvky z prací T. G. Masaryka "Karel Havlíček" a "Americké přednášky" přibližují K. Havlíčka Borovského jako žurnalistu a politologa. // Předmluvu napsal publicista Bohumil Sláma.
Knížka stručně seznamuje s životními osudy, dílem a duchovním odkazem Tomáše Garrigua Masaryka. Součástí textu jsou i výňatky z Masarykových děl a projevů.
Esejisticky a mozaikovitě pojatá kniha editora Bohumila Slámy a třiceti spoluautorů, znalců Masaryka a známých českých osobností, zpodobňuje Masaryka jako politika a myslitele-polyhistora světového formátu, který výrazně zasáhl do nejdůležitějších humanitních věd: do filozofie, religionistiky, sociologie, historie, psychologie, teorie umění, politologie a pedagogiky. Jeho univerzalistická ideová soustava, vycházející z antiky, raného křesťanství, reformace, osvícenství a modernismu, je platná - a zejména mimořádně potřebná - i dnes. Autoři ji obohacují o klíčové poznatky, ke kterým lidstvo dospělo za 75 let od Masarykovy smrti (k jejímuž výročí byla kniha vydána), kriticky analyzují postmodernismus, neoliberalismus a současný "řád světa" a formulují neomodernimus, "novou víru", etistní demokracii, socipedagogiku a socioterapii. Kniha je malou encyklopedií - sumářem informací, které by měl znát každý, kdo se zajímá o problémy současného světa, zejména o dnešní českou politickou, společenskou a kulturní situaci, v jejích historických, sociologických, ekonomických a politických souvislostech.
Poutavá, místy až strhující a současně i poučná nepřímá a literárně pojatá autorova výpověď o jeho předcích, rodině a lidech, se kterými se během svého života setkal, zejména však o jeho názorovém a morálním zrání. Historický záběr knihy sahá do devatenáctého století, zobrazuje četné známé i méně známé, avšak mnohdy důležité události českých, československých a evropských dějin a dává je do souvislostí se společenskými, kulturními a politickými okolnostmi. Žádná z předchozích generací to neměla lehké, zejména za 2. světové války a za komunistického režimu. V knize uvedené postavy se s tím různě, převážně však těžce vyrovnávaly a česká společnost je nejen svou dávnou, ale především svou novodobou minulostí silně poznamenána. Autor vypráví příběhy řadových i významných lidí, popisy jejich osudů střídá s popisy vývoje jejich názorů a jejich osobní úvahy doplňuje diskusemi, které mezi sebou i s ním vedli. V závěru se opírá hlavně o české velikány Havlíčka, Masaryka, Čapka a Havla a v jejich duchu dospívá k ideovému projektu neomodernismu, který překonává postmodernismus a neoliberalismus.
Manifest neomodernismu a nové víry se hlásí se k odkazu nosných proudů modernismu, především však k učení prvního československého prezidenta, polyhistora Tomáše Garrigua Masaryka (podle filosofa Karla R. Poppera spolu s Winstonem Chruchillem největšího politika 20. století) a k učení Masarykova pokračovatele, prvního českého prezidenta Václava Havla. Hlavním cílem Manifestu je překonání postmodernismu a neoliberalismu. Jak to dokumentují názvy jednotlivých kapitol - Nauka o poznání, Ideologie, Historie, Sociologie, Psychologie, Umění, Environmentalistika, Pedagogika, Vedení společnosti, Léčba společnosti a Nová víra - autor vychází z širokého interdisciplinárního přístupu, který podle Masaryka jako jediný poskytuje možnost adekvátního zakotvení jednotlivých humanitních oborů (včetně makroekonomie) a umožňuje formulovat plausibilní obecné i konkrétní úkoly lidstva. Filosofii autor chápe nejen jako lásku k vědění a moudrosti, ale též jako centralizovanou a dynamickou myšlenkovou strukturu pokrývající všechny obory lidského bádání. Koriguje její dosavadní přehlížení psychologie a umění, formuluje pojmy multilektika a etistní demokracie, polaritu mýtický materialismus vs. realistický idealismus a přibírá koncept biocentrismu, vyvažující současný antropocentrismus. Ústí v pedagogiku a terapii společnosti a v religionistice vyhlašuje svobodnou individuální víru připouštějící agnosticismus i ateismus a nové, univerzalistické Destatero.
Kritické, resp. realistické myšlení je bezesporu nejcennějším výdobytkem dnes již mnohatisíciletého vývoje lidstva, je však vůči nekritickému myšlení stále v defenzívě. Autor knihy v dějinných souvislostech osvětluje, v jak ideově upadlém světě současný Západ žije. Nový světový řád označuje za manýrismus dekadence, za rozbujelý iracionalismus potírající kritické myšlení. Spojení postmodernismu s neoliberalismem ve jménu pluralismu a svobody současného člověka znesvobodňuje, rozpolcuje ho a omezuje mu rozhled. Lidstvo sice již počínaje starověkými mysliteli Mojžíšem, Konfuciem, Budhou a Sokratem zná univerzálně platné cesty ke zdravé a otevřené společnosti, avšak jít po nich je nesmírně těžké, neboť jsou neustále a převážně úspěšně zahrazovány irealisty. Jde o věčný boj pravdy s nepravdou a dobra se zlem, neboť dobro může vyvěrat pouze z pravdivého poznání. Ideově nejdál lidstvo dospělo za modernismu navazujícího na osvícenství, reformaci a renesanci. Jak to dokládá druhá část knihy, sestavená z textů filosofa a religionisty Josefa L. Hromádky, v letech 1939-1947 profesora Princetonské univerzity, čelním představitelem modernismu byl v celosvětovém měřítku český polyhistor a politik Tomáš Garrigue Masaryk.
