Jiří Kárnet Livres

Existenciální, skeptická, uměřená a prostá poezie Jiřího Kárneta, psaná převážně v exilu na sklonku 40. let a počátkem let 50., zobrazuje dobovou vykořeněnost a vydanost člověka, který se, Bohem opuštěný, stává "nevěrnou napodobeninou sebe sama". Kárnet, jako příslušník generace připravené o možnost svobodně se vyjadřovat, zprostředkovává svými texty okolnímu světu nebývale silné svědectví o mezní zkušenosti, v níž reflexe opakovaně a takřka automaticky sahají k metaforám starozákonním. V souboru jeho básnické tvorby se kupí neradostné a apokalyptické vize, jež nejsou plodem nočních můr, snového deliria nebo snah o jakoukoli výstřední básnickou licenci. Naopak jde o velice skromnou, přesnou a na detaily citlivou zpověď. Nesvobodná kultura, společnost i člověk - jeden druhému - diktují odcizení a chlad. Na konci sil se básnický subjekt uchyluje k nebytí, resp. bytí v mlčenlivé, rostlinné dimenzi přírody. To, spolu s formální sevřeností a prostotou, odkazuje až ke kontemplacím Demlovým.

Základ Kárnetovy eseje nazvané Posmrtný deník vznikl jako odpověď na dvě anketní otázky Václava Havla, které tazatel položil některým exulantům během své návštěvy v New Yorku v roce 1968: „Chtěl byste přijet do Prahy na návštěvu?“ a „Chtěl byste se tam vrátit natrvalo?“ Kárnetův text měl v roce 1968 vycházet na pokračování v Literárních listech, resp. být na doporučení Václava Havla vydán celý v Československém spisovateli. Vzhledem k posrpnovému vývoji k realizaci knižního vydání již nicméně nedošlo. Eyes Only představuje text, v němž se přirozeně mísí soukromé, velmi volně pojímané úvahy deníkového charakteru, spolu s úvahami politickými. Jedná se o otevřenou zpověď, pozorování sebe sama, v první části uvozenou strhující a obsahově hutnou, vpřed pádící „řízenou“ asociativní metodou. Útržkovitý charakter, těkání z jednoho tématu na druhé ústí v pocit, že se vše děje neuspořádaně, takříkajíc přes sebe, najednou – ovšem tak, jak se děje „najednou“, ve své celistvosti, i sám život.

Předmluvu k antologii, v níž jsou zastoupeni básníci Dylan Thomas, David Gascoyne, C. D. Lewis, W. H. Auden a George Barker, napsal Edwin Muir.

Román zobrazující do vlastní křesťanské dobroty zahleděnou Brigitu Pianovou, která je manipulátorkou osudů dalších postav a svůj údudek o nich nadřazuje jejich skutečnému dobru.