Z mnoha různých možností se vydáváme cestou zkoumání situace ženy v běhu času a v divadle. Výjimečné české herečky ve světě pohybu a zároveň ve světě mužů – i to je způsob, jak na Nové scéně zkoušet žánrové přesahy a herce a tanečnice vystavovat zcela novým výzvám.
En 1913, dans une petite ville de garnison autrichienne, Anton Hofmiller, jeune officier de cavalerie, est invité dans le château du riche Kekesfalva. Au cours de la soirée, il invite la fille de son hôte à danser, ignorant qu'elle est paralysée. Désireux de réparer sa maladresse, Anton accumule les faux pas qu'il attribue à ce que Stefan Zweig appelle l'« impatience du cœur ». Les personnages du seul roman que Stefan Zweig ait achevé sont les spectateurs hébétés de leur tragédie, symboles d'une civilisation décadente mais incapable de résister à l'ivresse d'une dernière valse. La prose de Stefan Zweig, brillante et raffinée, est comme le vestige de cette civilisation engloutie par la folie du XXe siècle. Une histoire d'amour déchirante où la fatalité aveugle ceux qu'elle veut perdre.
Jeden z nejvýraznějších příběhů lásky nevěrné a přitom oddané, plný napínavých zvratů a okouzlujícího rytířského světa, se na jeviště Národního divadla dostává vůbec poprvé, přičemž ale nic neztratil na své působivosti a síle. Programová brožura je kromě původního nekráceného textu hry plná doprovodných článků a zajímavostí o autorovi i o zpracování příběhu.
Představovat slavnou alegorickou moralitu bratrských pilířů české meziválečné kultury je asi zbytečné – málokdo nezná alespoň v obrysech příběh Tuláka, kterého omrzí lidé a rozhodne se na ně dívat jako na hmyz a pozoruje efemérní a povrchní život Motýlů, kořistnické a sobecké Chrobáky, Cvrčky a Lumky a nakonec bojovné a ve strašlivém životním tempu houfně hynoucí Mravence. Hra byla poprvé uvedena v roce 1922 hned na dvou scénách – v Národním divadle v Brně, kde měla světovou premiéru v režii Bohuše Stejskala, a o málo později i v Národním divadle v Praze, kde se jí ujal K. H. Hilar. Národní divadlo se od té doby k Životu hmyzu pravidelně vracelo – krátce po skončení druhé světové války, v roce 1946, ho zde režíroval Jindřich Honzl, v roce 1965 Miroslav Macháček, v roce 1990 Miroslav Krobot, nejnovější nastudování režíruje Daniel Špinar. Kniha obsahuje – kromě původního, kompletního textu (bez inscenačních zásahů) také předmluvu autorů, text dramaturgyně Darii Ullrichové o dnešním pohledu na hru, výběr ze studie, kterou napsal František Černý a řadu dobových fotografií a také snímků k současné inscenaci.
Programová brožura k inscenaci Noční sezóna.Byl jeden otec a ten měl tři dcery a jednu tchyni. Manželku už ne, ta od něj utekla do Londýna. Žijí spolu na irském venkově. Tchyně je značně pomatená, ale neskutečně spontánní. Jedna dcera se stále rozchází a schází s týmž klukem, druhá neví, co se sebou, a třetí se zamiluje do herce, který přijel natáčet film o básníku Yeatsovi. Jeho přítomnost probere tuto tragikomickou rodinku z letargie a její členy přiměje rozkrýt rodinná tajemství. Hořkosladká komedie výjimečné britské autorky v překladu Jitky Sloupové upoutá svou poezií a jemným humorem.