Italo Svevo, né Aron Hector Schmitz, est reconnu comme un pionnier du roman psychologique en Italie. Ses œuvres, en particulier le célèbre roman moderniste « La conscience de Zeno », ont eu un impact significatif sur le mouvement littéraire et l'ont établi comme une voix distinctive. Svevo a exploré les complexités de la psyché humaine avec une introspection pénétrante. Son écriture se caractérise par une exploration profonde de la vie intérieure de ses personnages.
La passion, douloureuse et tourmentée, d'Emilio, vieux garçon provincial, pour la jeune et belle Angiolina, et celle d'Amélie pour l'avantageux sculpteur Stefano forment la trame de ce premier " roman d'amour moderne " italien, tant joué par Joyce, Montale et Valery Larbaud.
First published in 1893, this novel is concerned with the bourgeois soul and its inability to will or act. The heroes are typically men of business, but with cultural pretensions and he depicts them in their free time when they are not working.
A newly translated collection of fiction by the influential Italian modernist, continuing on his landmark work Zeno's Conscience. A Very Old Man collects five linked stories, parts of an unfinished novel that the great Triestine Italo Svevo wrote at the end of his life, after the international success of Zeno’s Conscience in 1923. Here Svevo revisits with new vigor and agility themes that fascinated him from the start—aging, deceit, and self-deception, as well as the fragility, fecklessness, and plain foolishness of the bourgeois paterfamilias—even as memories of the recent, terrible slaughter of World War I and the contemporary rise of Italian fascism also cast a shadow over the book’s pages. It opens with “The Contract,” in which Zeno’s manager, the hardheaded young Olivi, expresses, like the war veterans who were Mussolini’s early followers, a sense of entitlement born of fighting in the trenches. Zeno, by contrast, embodies the confusion and paralysis of the more decorous, although sleepy, way of life associated with the onetime Austro-Hungarian Empire which for so long ruled over Trieste but has now been swept away. As always, Svevo is attracted to the theme of how people fail to fit in. It is they, he suggests, who offer a recognizably human countenance in a world ravaged by the ambitions and fantasies of its true believers.
This enormously engaging, strange novel is both an engrossing saga of a family and a hilarious account of addiction and failure as its helpless hero, notionally undergoing psychiatric help, manages spectacularly to fail to give up smoking, run his business or make sense of his private life.A hymn to self-delusion and procrastination ZENO'S CONSCIENCE has provoked enormous affection in its readers both in Italian and English since its first publication in the 1920s.
Eigentlich Ettore Schmitz, geboren am 19. Dezember 1861 in Triest. Besuchte eine deutsche Schule (Segnitz bei Würzburg), erhielt eine kaufmännische Ausbildung in Triest, wurde Bankangestellter und später Unternehmer. Seine ersten beiden Romane setzten sich nicht durch. Entdeckt und gefördert wurde er erst durch James Joyce und Valéry Larbaud. Noch vor dem Durchbruch der Psychoanalyse machte Svevo die psychologische Erforschung des Durchschnittsmenschen und seiner banalen Existenz zum Stoff seiner Romane, in denen er auch bereits die Technik des Bewustseinsstromes ausbildete. Er gilt heute neben Joyce, Proust, Kafka und Musil als bahnbrechender Erzähler der modernen Weltliteratur. Italo Svevo kam am 13. September 1928 bei einem Autounfall ums Leben.
Italo Svevo erzählt in seinem Roman ironisch gebrochen die Geschichte eines amourösen Abenteuers, aus dem der risikoscheue Liebhaber als Verlierer hervorgeht. Nachdem es Svevo gelungen war, seinen Roman zu veröffentlichen, zeigte er ihn verschämt seinem Englischlehrer James Joyce, der derart begeistert war, daß er sofort ganze Passagen auswendig lernte.
Automobilová nehoda v septembri 1928 zabránila Italovi Svevovi dokončiť rozpracovaný román. Nedokončené zostali i mnohé poviedky, lebo ako začínajúci autor bez publika nikomu nebol povinný predkladať ucelené diela. No ako chápať prerušené „náčrty“ zrelého autora? Podľa literárnych vedcov ich treba vnímať ako pomyslenú a zámernú súčasť jeho celoživotného diela, ktorými chcel vyzdvihnúť pôvab nedokončeného fragmentu.
Výbor dosud nepřeložených povídek terstského spisovatele mapuje jeho tvůrčí dráhu od prvních textů, jež vznikly ještě před napsáním románů Život pana Alfonsa (1892) a Senilita (1898), přes období takzvaného ticha, kdy se Svevo chystal skoncovat s „tou směšnou a škodlivou věcí, které se říká literatura“, až k brilantním textům vzniklým v autorově posledním tvůrčím období, datovaném od vydání románu Vědomí a svědomí Zena Cosiniho (1923), jenž mu přinesl slávu a úspěch. Některé z posledních povídek lze číst i jako kapitoly či fragmenty připravovaného čtvrtého románu, v němž mělo vyprávění Zena Cosiniho pokračovat, ale který už autor nedostal šanci napsat.
