Tomáš Jirsa Livres

Podtitul: Afektivní a vizuální figury v moderní literatuře. Jakým způsobem je narativní text schopen uchopit, zprostředkovat a vynalézt fenomén beztvarosti, doposud spojovaný výhradně s oblastí výtvarného umění? Jakkoli to může daný pojem evokovat, beztvarost neoznačuje absenci, likvidaci či abstraktní redukci konkrétních forem, nýbrž akt tvořivé deformace, proces rozpohybování forem a událost, jež vizuální i textuální formy umisťuje na hranici viditelného a neviditelného, známého a neznámého, přítomného a nepřítomného. Kniha Tomáše Jirsy pojednává o setkání subjektu s beztvarostí a jeho důsledcích, jak je uchopuje moderní světová literatura dvacátého století, a snaží se odpovědět na otázku, jakými prostředky afekty a vizualita tvarují jazyk, příběh i čtenáře.

Monografie přináší diferencovanou řadu pohledů na vztah nových médií a jejich teoretické (filozofické) reflexe, včetně reflexe samotné teorie nových médií. Autoři působí na různých vědeckovýzkumných institucích, případně jsou sami praktikujícími umělci. Monografie tvůrčím způsobem zasazuje oblast nových médií do interdisciplinární perspektivy: vztah mezi digitálními médii a teoretickou rovinou je sledován z pohledu přesahu do estetiky, ale i mediálních studií, politologie nebo kognitivní vědy.

Kniha zkoumá vztah mezi literárním psaním a ornamentem, propojující literární teorii a historii s vizuálními uměními. Ornament není vnímán pouze jako dekorativní prvek, ale jako figura, která umožňuje analyzovat literaturu z pohledu vizuality a pohybu. Tento přístup, nazvaný „fyziognomie psaní“, odhaluje text jako performanci, kde je pohyb stejně důležitý jako sdělení. První část se zaměřuje na pojem ornamentu v kontextu jeho estetické a filozofické reflexe, ukazující paralely mezi pravidly literárního psaní a vlastnostmi ornamentu napříč historickými epochami a kulturami, včetně gotiky, rokoka, moderny a arabské kultury. Druhá část přináší interpretace vybraných textů 20. století (Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Hugo von Hofmannsthal, Samuel Beckett) a příklady schizofrenního psaní (Louis Wolfson a Blanche T.) z pohledu affinity literární řeči a ornamentálních projevů. Kniha, inspirována rytmem ornamentálních křivek, představuje psaní jako tvořivý pohyb, který volně přechází mezi literaturou a vizualitou.