Michal Šťovíček Livres

Válka ve Vendée v západní Francii je u nás známá z historických románů Victora Huga Devadesát tři a Honoré de Balzaca Šuani. Jednalo se ve skutečnosti o krvavou občanskou válku, kterou zažehlo lidové povstání proti novorozené Francouzské republice a v níž záhy šlo oběma bojujícím stranám o přežití. Původně rolnická vzpoura ve Vendée se totiž změnila v otevřeně royalistické kontrarevoluční povstání, které rozsahem i silou ohrozilo mladičkou republiku v samotných jejích základech. Na obou stranách bylo napácháno nespočet ukrutností, na bojujících i na nevinném obyvatelstvu včetně žen a dětí. Leccos o vzájemné nenávisti, úpornosti bojů a rozsahu utrpení napovídá fakt, že za necelé tři roky bylo na ploše cca 25000 km² svedeno asi 30 regulérních bitev s tisíci padlých, plus asi 700 větších či menších bitek a šarvátek, v nichž počet padlých dosahoval několika stovek nebo "jen" desítek. 1. vydání.

O Velké francouzské revoluci či o Napoleonovi a jeho bitvách toho víme mnoho. Revoluční války, které Francie vedla v letech 1792–1802, jsou ale nepříliš známé téma. Krátké pasáže či pouhé zlomkovité zmínky o válkách, vedených proti evropským monarchiím, najde český čtenář dosud pouze rozptýlené v souhrnných dílech i kratších statích o Velké francouzské revoluci nebo Napoleonu Bonapartovi. Publikace je pokusem o ucelenější nástin vojenských dějin celého období a svou koncepcí nabízí celkovou a zároveň napoprvé přijatelně podrobnou orientaci v průběhu těchto válek. Soustředí se na popis vojenských operací a základní charakteristiku významných střetnutí na všech frontách, po vedlejší linii se stručně a v nezbytné míře snaží postihnout též jejich mezinárodně-politický kontext i důležité aspekty desetiletého vývoje francouzské armády přednapoleonského období.

Poklad burgundského vévody Karla Smělého vtahuje Alda Morosiniho a jeho „gang“ do úžasných dobrodružství v Paříži, Franche-Comté i Švýcarsku. Poté, co vypátral vévodovy rubíny zvané „Tři bratři“, vydává se náš hrdina hledat i jeho velký modravý diamant zvaný „Burgundský démant“. Především však musí najít všemi oblíbenou a svéráznou Marii-Angéline, která impulzivně utekla z domu, přičemž mu odcizila jeden z nalezených rubínů, jenž pečlivě střežil. Zároveň musí s pomocí přátel i vrchního komisaře Langloise odhalit a usvědčit zločince, který se při honbě za drahokamy Karla Smělého neváhá vetřít do přízně bohatých dědiček, aby vzápětí zorganizoval jejich vraždu...

Louis Alexandre Berthier zaujímá mezi Napoleonovými maršály zvláštní místo. Od r. 1796 se ve funkcích náčelníka štábu Italské armády, ministra války a náčelníka generálního štábu stal na celých 18 let nejbližším Napoleonovým vojenským spolupracovníkem, fakticky druhým nejvyšším vojenským činitelem císařství. Jeho význam pro moderní válečné umění je obrovský: vypracoval zcela nové zásady a metody štábní práce, vytvořil a řídil celoarmádní funkční a výkonnou štábní strukturu, pročež je pokládán za prvního moderního náčelníka generálního štábu. Spolu s Napoleonem tak vytvořil dvojici, která přímo ovlivnila rozvoj vojenství. Byl neúnavným dříčem s fenomenální pamětí a úžasnou odolností, výkonným a důmyslným organizátorem, plánovačem zcela nového a dosud nevídaného rozměru. Pronikl do Napoleonova myšlení a stylu velení, dokázal podle jeho dispozic i samostatně rozesílat nepřetržitě kvanta přesných a jasných rozkazů pro boj, přesuny, logistiku a veškerou službu vojsk, současně vyžadovat a zpracovávat stohy zpráv a hlášení od všech armádních složek jako nezbytné podklady pro Napoleonovo velení. Byl tak všestranným bezprostředním organizátorem a hybatelem Napoleonových armád, zároveň ale zůstával v pozadí. Nebyl vojevůdce, nevedl na bojišti žádná vojska, nebyl impozantním hrdinou bitev, přitom by bez něho žádné Napoleonovo vítězství nebylo možné. Českému zájemci o napoleonské války je dosud znám jen v obecnějších rysech a útržkovitě – tato kniha je pokusem o celistvější pohled.

En 1898, Sissi était assassinée à Genève par un anarchiste italien. Depuis, l'impératrice d'Autriche et reine de Hongrie est devenue un mythe. Souveraine à la beauté légendaire, fantasque et solitaire, elle a inspiré peintres, poètes, psychanalystes, cinéastes. Voici la Sissi historique, cette princesse bavaroise qui, en 1854, épouse l'empereur François-Joseph. A Vienne, on la critique; à Budapest, sous le prénom d'Erszébet, on la vénère, car elle défend le nationalisme magyar contre l'emprise autrichienne. Voyageuse acharnée, Sissi se réfugie aux frontières du non-conformisme, plus lucide que bien des diplomates sur les déchirements balkaniques. Pendant cinq ans, l'enquête de Jean des Cars l'a conduit dans l'ancien empire des Habsbourg à la rencontre des descendants de Sissi, et à la recherche des archives et de souvenirs inédits.

Jmenují se Světlana, Edda, Carmen, Kim nebo Bašar: synové a dcery Stalina, Mussoliniho, Franca, Kim-Ir-sena nebo Háfize Assada... Tito lidé byli vystaveni do popředí za účelem dogmatické propagandy nebo naopak skrýváni před veřejností, vyobcováni, zapíráni, aby nezastínili otce. Někteří z těchto potomků převzali nebo si nárokovali otcovské dědictví, pro jiné bylo přílišnou zátěží a neustále se skrývali nebo se všemožně distancovali od člověka, jemuž vděčili za život. Lze v diktátorech, kteří tragicky poznamenali dějiny, spatřovat otce? Kráčely jejich děti v dospělosti ve stopách svých otců, nebo se od nich naopak odvrátily? Jak naložily se svým neobvyklým dědictvím a jaký byl jejich osud?

Louis Nicolas Davout byl nejnadanější z Napoleonových maršálů a jediný, který se mu v taktice vyrovnal. Zúčastnil se mnoha slavných Napoleonových bitev, měl lví podíl na vítězství u Slavkova a jeho tituly vévody z Auerstädtu a knížete Eckmühlského připomínají další dvě velké vítězné bitvy, které vybojoval samostatně. Přezdívku Železný maršál si vysloužil hlavně pro neotřesitelnou ráznost, odvahu a důslednou metodičnost, s nimiž vedl své vojáky a díky nimž nebyl nikdy poražen. Osvědčil se také jako velmi schopný organizátor a administrátor. Měl tehdejší vojenskou teorii i praxi v malíčku a k ní, podle současné terminologie, manažerský smysl a styl i v záležitostech mimo vlastní bojiště: výcvik, logistiku, zpravodajství, vojenskou psychologii… Současně vždy neochvějně prosazoval to, co pokládal za správné, vyznával přísné morální zásady. Ani jeho protivníci mu nemohli upřít poctivost, nezištnost a neúplatnost. Povinnost mu byla vším, řídil se jí v první řadě sám a její plnění tedy nesmlouvavě až drsně vyžadoval i od ostatních. Svou kontroverzní povahou, nedostatkem vlídnosti a shovívavosti si přitom tento vojevůdce kolem sebe zbytečně nadělal mnoho nepřátel, proto zůstává maršál Davout i v dnešní době nezaslouženě méně známý než mnozí jiní protagonisté napoleonských válek.

Auguste-Frédéric-Louis Viesse de Marmont se řadí ke spíše opomíjeným Napoleonovým maršálům, ač jeho život nebyl o nic méně pestrý než osudy těch nejznámějších. Jako tuctový venkovský šlechtic spolu s nimi vděčil za svůj vzestup Francouzské revoluci a hlavně setkání s o pět let starším Napoleonem Bonapartem, který si ho záhy a na trvalo oblíbil. Jemu pak sloužil 20 let věrně, stále a poctivě (i když nikoli bez občasné oboustranné nevole) – jako voják na taženích v Itálii, Egyptě, Rakousku, Španělsku, Německu, Francii, i jako civilní správce Napoleonem vytvořené provincie Ilýrie. Hodnost kapitána získal ve svých 19 letech, divizního generála v 26 letech, maršála v 35 letech – shodou okolností na naší půdě, za podíl na vítězství ve druhé Napoleonově bitvě na Moravě. Všechny Marmontovy schopnosti a zásluhy však následně přebil a smazal jediný jeho čin v posledních dnech Napoleonovy vlády, jímž se rázem stal jednou z černých ovcí napoleonské epopeje. Jeho jméno upadlo v opovržení a 100 let se používalo jako synonymum zrádce. Tento jeho skutek je také v podstatě jediný, který ohledně jeho osoby utkvěl v kolektivní paměti současníků i budoucích generací. Tato kniha se nepokouší vynášet soudy nad nejednoznačnou osobností a jejími činy, jen podrobněji zmapovat celý příběh pozoruhodného života.

Japoński atak na Pearl Harbor był druzgocącą klęską Stan�w Zjednoczonych, a Rommel był subtelnym strategiem; Waffen-SS stanowiła elitę armii, a armia włoska nie potrafiła walczyć; niemiecka wunderwaffe mogła odmienić losy wojny, a Hitler jedynie wyprzedził atak Stalina. Dziesięciolecia po zakończeniu II wojny światowej wielu wciąż wierzy w fałszywe tezy, często wykreowane przez �wczesną propagandę państw Osi. W czasie działań wojennych budowały one mit o nazistowskiej potędze, a po wojnie ich celem było zrzucenie odpowiedzialności za popełnione zbrodnie na innych. Mity II wojny światowej - to krytyczne spojrzenie na liczne wytwory propagandy, kt�re z powodzeniem funkcjonują do dzisiaj. Ich podważenie rzuca zupełnie inne światło na przebieg konfliktu i pokazuje, jak trudno jest - nawet po zwycięstwie militarnym - wygrać walkę o historię.

Kocour v botách je klasická pohádka, kterou zná celý svět. Příběh mlynářova syna, jenž po smrti tatínka dostane kocoura. Ukáže se, že kocour není ledajaký. Umí mluvit a pomůže svému pánovi k princezně a majetku.