Jiří Voráč Livres

Profesor Dušan Šlosar je výrazná brněnská osobnost, která vychovala několik generací bohemistů a za nechala nesmazatelnou stopu v oblasti historického vývoje jazyka a dialektologie. Nadto mu není cizí přemítání o jazyce způsobem přístupným pro širší publikum: napsal tři popularizační knihy, které se setkaly s velmi vřelým ohlasem. Téměř celým svým odborným životem je spjat s brněnskou filozofickou fakultou. Rozhovor, který s ním vedou dva jeho bývalí žáci, se drží životopisné linie: dětství ve Staříči a sousedním Sviadnově u Frýdku-Místku, studia v Brně, první zaměstnání v Akademii věd, brněnská fakulta v 60. letech, srpnová invaze v Brně, normalizace, listopad 1989 a to, co přišlo po něm. Závěrečná kapitola je věnována otázkám jazyka a jazykové kultury, zejména té současné. Dušan Šlosar se v rozhovoru ukazuje jako osobnost všestranných zájmů, jasných a neuhýbavých názorů a velmi plastické paměti, která je schopna vynést na světlo dávno zapomenuté lidi i události. Kniha je vybavena bohatým doprovodným materiálem (fotografie, kopie zajímavých dokumentů ad.), soupisem hlavních prací Dušana Šlosara a životopisným kalendáriem.

Tato monografie se zabývá životem a dílem česko-amerického filmového režiséra Ivana Passera (nar. 10. července 1933 v Praze), jednoho z osobitých solitérů filmového průmyslu. Passer náleží k legendární generaci české nové vlny šedesátých let. Působil jako nejbližší spolupracovník Miloše Formana na všech jeho českých filmech a samostatně debutoval outsiderskou tragikomedií Intimní osvětlení (1965), klasickým dílem nejen české kinematografie. Po sovětské invazi v srpnu 1968 odešel do USA. V zahraničí natočil dalších patnáct filmů.

Tato kniha je svého druhu prvním pokusem o systematický souhrn a kritickou reflexi práce českých filmařů, kteří po neblahých obratech dějin dvacátého století odešli do exilu. Ve stručném přehledu se tu uvádí antinacistický exil po Mnichovu 1938 a první antikomunistický po únoru 1948. Hlavní pozornost je soustředěna na období po okupaci 1968, kdy na Západ odešli nejen renomovaní tvůrci jako Miloš Forman, Ivan Passer, Jan Němec, Vojtěch Jasný nebo Emil Radok, ale také mladší generace, kterou reprezentovali Jana Boková, Bernard Šafařík, Václav Reischl nebo Otakar Votoček. Těžiště knihy představují monografické studie režisérů hraného filmu, připomenuty jsou ovšem také oblasti filmu animovaného, dokumentárního, televize a videa a taktéž další profese (herci, scenáristé, kameramani ad.); dohromady se tak utváří bohatě strukturovaný a překvapivě rozmanitý obraz audiovizuální exilové subkultury. Tato práce chce přispět k zacelení přetrvávající mezery v dějinách našeho filmu i k nápravě poněkud neurovnaného vztahu vlasti a exilu, zatíženého neznalostí a nezájmem.

Příběh posedlosti filmem Filmový režisér a scenárista Vojtěch Jasný (1925—2019) proslul jako autor jednoho z legendárních děl československého filmového zázraku — baladické moravské kroniky Všichni dobří rodáci (1968). V reakci na sovětskou okupaci odešel do exilu a stal se filmovým kočovníkem západní Evropou a Severní Amerikou. Jeho filmografie čítá přes padesát titulů, z nichž větší část vznikla v zahraničí. Filmový básník domova prošel nesnadnou adaptací na cizí kulturní a produkční prostředí, jež přineslo posun od autorské umělecké režie k zakázkové průmyslové výrobě a rozšířilo jeho působnost o nové oblasti — televizi, dokument, divadlo a učení na filmových školách. Kniha vychází z původního archivního výzkumu a pracuje s konceptem vzájemného působení odborné studie a osobního svědectví. Nedílnou součástí publikace je obsáhlá fotografická a filmografická příloha.

Vojtěch Jasný (nar. 1925 v moravské Kelči) — filmový (a divadelní) režisér, scenárista, kameraman a fotograf, proslul v šedesátých letech jako autor klasického díla Všichni dobří rodáci (1968) a jako jeden z legendárních filmařů, jenž formoval moderní tvář české kinematografie. Po sovětské okupaci v roce 1968 odešel do exilu a stal se filmovým kočovníkem západní Evropou a Severní Amerikou. Jeho filmografie čítá přes padesát titulů, z nichž větší část vznikla v zahraničí. Své projekty realizoval kromě Československa v Číně, Rakousku, Německu, Izraeli, Francii, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Finsku, Kanadě a v USA. Kniha je koncipována jako souhrnná zpráva o Jasného dobrodružném životě a košatém díle, vychází z původního archivního výzkumu a pracuje s metodologicky netradičním konceptem vzájemného působení odborné studie a osobního svědectví. Kniha se skládá ze dvou hlavních oddílů. První oddíl tvoří historická studie pojednávající v příslušných souvislostech o Jasného díle, a to v období českém (do roku 1970), evropském (1970—1983) i severoamerickém (od roku 1984 žije Jasný v New Yorku). Druhý oddíl tvoří kritická edice Jasného rukopisných pamětí a dalších jedinečných, dosud neznámých pramenů z jeho osobního archivu. Součástí knihy je obsáhlá fotografická dokumentace a filmografická i bibliografická příloha. Kniha je zamýšlena jako příspěvek k originálnímu poznání Vojtěcha Jasného jako tvůrce i člověka, ale také k poznání českých kinematografických, kulturních a společenských dějin včetně dějin exilu a mezinárodního filmového a televizního průmyslu.