Josef Grulich Livres

Migrace představuje velice zajímavé téma, ke kterému je možné přistupovat různými způsoby. Výzkumy mohou probíhat v rovině kvantitativní i kvalitativní. Autor se na příkladu českobudějovického panství snažil prokázat, že zmíněné úhly pohledu se vzájemně nevylučují, ale vhodně doplňují. V českém prostředí nebyl až dosud prováděn žádný výzkum, jehož prostřednictvím by bylo analyzováno velké množství zhostních případů.

Předložená práce se na základě analýzy matričních zápisů zabývá problematiku přirozeného pohybu a především prostorové mobility městského i vesnického obyvatelstva na jihu Čech v letech 1750-1824. Jako reprezentativní mikroregion umožňující co nejkomplexnější výzkum dané problematiky byla zvolena farnost České Budějovice, jež zahrnovala lidnaté královské město, rozsáhlá předměstí a okolní vesnice.

Monografie vznikla na základě dlouholetého výzkumu demografického a sociálního vývoje v jižních Čechách během 16. až 18. století. Úvod se zaměřuje na problematiku studia dějin obyvatelstva a rodiny v evropském i českém kontextu. Následuje podrobná charakteristika metod, jako jsou mikrohistorie a historická antropologie, a přehled pramenné základny (matriky, soupisy obyvatelstva, pozemkové knihy). Hlavním zdrojem informací o populačním vývoji byly matriční zápisy z 24 farností, které poskytly údaje o 242 051 narozeních, 50 827 sňatcích a 167 410 úmrtích. Výzkum se zaměřil na krizová období (války, morové epidemie, hladomory) a na systémové změny populačního vývoje na rozhraní starého a nového demografického režimu, včetně sezónnosti porodnosti, úmrtnosti a sňatečnosti. Klíčová část se věnuje životnímu a rodinnému cyklu, kde křest představoval významnou společenskou událost. Dětství bylo vnímáno jako soužití rodičů s dětmi, a to včetně problematiky sirotků. Migrace venkovského obyvatelstva odrážela pracovní možnosti a volbu životního partnera. Analýza struktury domácnosti přiblížila roli žen ve vesnické společnosti a problematiku mezigeneračních vztahů. Monografie využívá široké spektrum historických pramenů a kombinuje kvantitativní a kvalitativní metody pro vyvážený pohled na dějiny.

Armádní služba ve vztahu k minulosti bývá často nahlížena s určitou samozřejmostí, aniž by bylo na konkrétních příkladech jasně prokázáno, jakým způsobem ovlivňovala každodenní život prostých venkovanů. Skutečnost, že vojáci vzešli z určitého rodinného a sociálního prostředí, do kterého se po skončení vojenské služby přirozeně chtěli vrátit, však pozornosti historiků uniká. A tak obrazně řečeno „od kolébky až k hrobu“ se snaží předložená kniha vysledovat osudy prostých venkovanů pocházejících ze dvou jihočeských panství. Právě tito lidé žijící na přelomu 18. a 19. století – tedy v období míru i války – prošli vojenskou službou v reformované rakouské armádě. Jejich „malé“ životní příběhy byly rekonstruovány počínaje odvodem do armády a konče návratem domů či smrtí na vojně. To vše bylo vykresleno na pozadí „velkých“ dějinných událostí – francouzských revolučních (1792–1802) a především napoleonských válek (1803–1815). V daných souvislostech pozornosti autorů neunikly ani konfliktní a velice napjaté vztahy mezi venkovským obyvatelstvem a příslušníky armády, kteří dočasně obývali vesnické usedlosti. Očima venkovské společnosti uvádějí, jak negativně byli nahlíženi příslušníci vlastní rakouské i nepřátelské armády. Předkládaná monografie se snaží v rovině obecné (kvantitativní) a zejména kvalitativní, tj. na konkrétních příkladech, čtenářům přiblížit okolnosti průběhu vojenské služby na prahu moderní doby.