Lukáš Linek Livres

Autoři se v knize zaměřili na dva provázané cíle. Prvním bylo vysvětlení toho, proč jsou čtyři politické strany (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS) opakovaně a dlouhodobě volebně úspěšné, což jim garantuje kontinuální zastoupení v českém parlamentu; tato organizační stabilita stranického systému je v postkomunistickém prostoru unikátní. Proto autoři upřeli svou pozornost na dlouhodobé faktory, které ovlivňují hlasování českých voličů pro konkrétní politické strany. Chtěli zjistit, co ovlivňuje stabilitu volební podpory těchto stran, a proto se zaměřili na takové faktory, které jsou schopny stabilitu vysvětlovat: konfliktní linie, levo-pravá orientace a stranická identifikace. Druhým cílem bylo zjistit, zda v čase nedochází ke změnám ve vlivu výše uvedených vysvětlení volby strany. Bylo by totiž pošetilé předpokládat, že konfliktní linie a levo-pravá orientace strukturují hlasování pro jednotlivé strany stejným způsobem v roce 2010 jako v roce 1996. Zvláště v prostředí postkomunistické transformace, která byla spojena s významnými změnami například v oblasti hospodářství, vlastnictví, poskytování veřejných sociálních služeb, obecných hodnotových orientací či postojů k politickému režimu a jeho institucím. Zaměření zkoumání na případné změny v roli konfliktních linií a levo-pravé orientace při hlasování navíc autorům umožnilo zhodnotit, zda v průběhu analyzovaného období nedošlo k významným změnám ve strukturaci volebního chování. A to zvláště s ohledem ke změnám, které do volebního chování vnesly sněmovní volby v roce 2010. Je volební chování českých voličů dlouhodobě volatilní nebo došlo k nárůstu jeho volatility až se sněmovními volbami v roce 2010? Dochází k poklesu stranické identifikace mezi českými voliči? Jaké konfliktní linie strukturují volební rozhodování českých voličů? Určovaly rozhodování voličů ve volbách v roce 1996 stejné faktory jako ve volbách v roce 2010?

Kniha analyzuje čtyři hlavní dimenze postojů k politickému režimu a jeho institucím a popisuje proměny těchto postojů v české veřejnosti v období let 1996 až 2006. Těmito dimenzemi jsou legitimita režimu, institucionální odcizení, individuální odcizení a politická nespokojenost. Hlavní argument knihy spočívá v tvrzení, že události let 1997 a 1998 (hospodářské problémy, finanční skandály stran a vládnutí na základě opoziční smlouvy) přispěly výrazným způsobem k nárůstu nespokojenosti veřejnosti s politikou a stranami, a to natolik, že ani hospodářské oživení a znovuobnovení soutěživosti mezi dvěma hlavními politickými stranami ČSSD a ODS nevedlo k obnově hodnot politické spokojenosti a důvěry v politiku na úroveň první poloviny 90. let. Autor zároveň ukazuje souvislost mezi legitimitou politického režimu a nespokojeností s politikou, neboť na konci 90. let minulého století souběžně s nárůstem politické nespokojenosti klesala v české společnosti legitimita demokracie. Kdy a proč začala být česká veřejnost výrazně nespokojená s politikou? Proč česká společnost v současnosti podporuje demokracii méně než v první polovině 90. let? Promítá se nárůst negativních postojů k politice do volebního chování českých občanů? Má souběžný nárůst podpory KSČM a pokles volební účasti společné příčiny?

The topic of this book is analyse of activity of the Czech Parliament in first and second electoral period of the House of Deputies (1993-1996 and 1996-1998) and first electoral period of the Senate (1996-1998). The publication is distributed into parts, four chapters and one attachment.

Der Musikkonsum wandelt sich – wir hören mehr Musik als je zuvor, gleichzeitig war Musik noch nie so billig. Billig hinsichtlich Produktion, Vermarktung, aber auch Konsum. Dem gegenüber steht das Comeback der totgeglaubten Vinylschallplatte – Menschen unterschiedlichsten Alters schätzen die Vorzüge des »entschleunigten« Musikhörens. Begleitet wird das Erstarken der Vinylschallplatte jedoch durch die vielfältigen Möglichkeiten der Streamingportale. Lukas Linek fragt: Wie hat sich der Wandel des Konsumverhaltens auf Musikindustrie, Künstlerinnen und Künstler sowie auf Tonträger und die Tonqualität ausgewirkt? Erleben wir tatsächlich eine Renaissance des audiophilen Musikhörens und der Hi-Fi? Wie haben sich Qualität und Ton von Musik verändert und wie bekommen Hörerinnen und Hörer heute überhaupt einen Zugang zu Musik? Welche Fehlentwicklungen lassen sich in der Vermarktung und Produktion von Musik feststellen? Abschließend wagt der Autor einen Blick in die Zukunft der Musikindustrie und zeigt aktuelle Chancen, Gefahren und Perspektiven für die Branche auf.

Kniha analyzuje chování voličů ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010. Ve třech kapitolách autoři analyzují volební účast. První zkoumá, kdo a proč se účastní voleb, druhá hledá vysvětlení rozdílu ve volební účasti mladých a starších voličů a třetí prozkoumává vliv výše volební účasti na zisky jednotlivých politických stran.

Autoři se v knize zaměřili na dva provázané cíle. Prvním je vysvětlení dlouhodobého volebního úspěchu čtyř politických stran (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS), které zajišťují svou stabilní přítomnost v českém parlamentu, což je v postkomunistickém prostoru unikátní. Zaměřili se na faktory ovlivňující hlasování českých voličů, jako jsou konfliktní linie, levo-pravá orientace a stranická identifikace, aby zjistili, co stabilizuje volební podporu těchto stran. Druhým cílem bylo prozkoumat, zda se v průběhu času mění vliv těchto faktorů na volbu stran. Autoři si uvědomují, že by bylo mylné předpokládat stejnou strukturu hlasování v roce 2010 a v roce 1996, zejména v kontextu postkomunistické transformace, která přinesla významné změny v hospodářství, hodnotových orientacích a postojích k politickému režimu. Zkoumání změn v roli konfliktních linií a levo-pravé orientace při hlasování umožnilo hodnotit, zda došlo k významným změnám ve volebním chování, zejména po sněmovních volbách v roce 2010. Klíčové otázky zahrnují, zda je volební chování českých voličů dlouhodobě volatilní, zda došlo k poklesu stranické identifikace a jaké konfliktní linie ovlivňují volební rozhodování.

Podtitul: Vysvětlení vývoje volební účasti v České republice v letech 1990–2010. Účast v parlamentních volbách v Česku postupně klesá již od počátku 90. let, a v letech 2002 až 2010 dokonce nepřesáhla hodnotu 65 procent. Protože účast ve volbách je jednou z nejvýznamnějších politických aktivit občanů v demokracii, zaměřuje se autor na vysvětlení jejího poklesu. Kniha shrnuje dosavadní způsoby vysvětlení volební účasti a důvodů jejího poklesu a představuje vlastní teorii volební účasti, která ji vysvětluje v obecné rovině mobilizací vnějšími aktéry a individuální motivací k účasti (instrumentální, expresivní a normativní motivací). Tento teoretický model je využit nejen pro vysvětlení volební účasti, ale i jejího poklesu. K němu přispělo menší zapojení občanů ve společenských sítích, nárůst kritického hodnocení politických stran a zvýšená nejistota o smyslu­plnosti hlasování ve volbách. Kniha tak představuje první systematické prozkoumání volební účasti a důvodů jejího poklesu v České republice. 1. vydání.

Stabilita demokracie závisí nejen na institucích, ale i na občanech, kteří se aktivně angažují. Ohrožení demokracie může nastat nejen při kolapsu institucí, ale také při ztrátě podpory mezi lidmi. Bez občanské podpory se demokratický režim oslabuje. Publikace se v první části zaměřuje na analýzu vývoje demokratických hodnot a postojů českých občanů od roku 1990, zatímco druhá část zkoumá způsoby jejich politické participace. Autoři se snaží přispět k diskusi o české demokracii a občanském zapojení, přičemž dlouhodobá perspektiva pokrývá období před a po vstupu do EU. Druhé období je charakterizováno návratem nejistoty a politizace základů demokracie v postkomunistických zemích. Zatímco o institucích víme dost, chybí nám systematické informace o politických postojích občanů a jejich jednání. Ve veřejné diskusi panují předsudky o pasivních Češích, kteří jsou zklamaní z nenaplněných slibů a mladých, jež politika nezajímá. Publikace se snaží poskytnout odpovědi založené na datech. Jaký typ režimu preferují Češi? Jsou ochotni přispět k fungování demokracie a věří, že mohou ovlivnit politiku? Jak se liší různé sociální skupiny v politické participaci?

Popis: Kniha analyzuje postoje českých občanů k sociálnímu státu v delší časové perspektivě (1996‒2006‒2016). Díky tomu mohou autoři systematicky prozkoumat důležité teoretické otázky, které v této knize redukují na pět hlavních výzkumných témat: 1. vývoj postojů k sociálnímu státu; 2. vývoj vztahu mezi socio-ekonomickým statusem a postoji k sociálnímu státu; 3. generační podmíněnost postojů k sociálnímu státu; 4. vývoj vztahu mezi postoji k sociálnímu státu a volebním chováním; 5. vliv korupce a jejího vnímání na postoje k sociálnímu státu. V prvních dvou kapitolách je proto nejprve popsán vývoj sociálního státu na území Česka a na jeho pozadí je představena konceptualizace a základní vysvětlení postojů k sociálnímu státu. Poté ve čtyřech kapitolách autoři postupně analyzují postoje k přerozdělování, daňovému systému, rozsahu a financování sociálního státu. Na závěr se věnují tomu, nakolik jsou postoje k sociálnímu státu ovlivněny představou o rozšíření korupce a nakolik a jakým způsobem tyto postoje ovlivňují volební chování. Podporují čeští občané sociální stát? A podporují jej více nebo méně než před 20 lety? Má stát přerozdělovat příjmy od bohatých k chudým? Podporují sociální stát ve větší míře ti, kteří vyrůstali a žili za komunismu? Jsou postoje k sociálnímu státu vedeny pouze vlastním zájmem?