Gilles Lipovetsky Livres

Longtemps, l’écran-cinéma a été unique et incomparable. Aujourd’hui, il se fond dans une galaxie dont les dimensions sont infinies : voici venue l’époque de l’écran global. L’écran en tout lieu, à tout moment, dans les magasins et les aéroports, les restaurants et les bars, le métro, la voiture, chez soi, sur soi... L’avènement de la civilisation de l’écran est une mutation culturelle majeure. Il importe d’en mesurer l’ampleur. C’est à quoi s’attellent Gilles Lipovetsky et Jean Serroy avec brio : loin des idées reçues (le cinéma serait mort, dit-on), ils démontrent que l’esprit cinéma nourrit notre époque hypermoderne. A travers le triomphe de l’« écranosphère », ce sont notre rapport à la réalité et notre regard sur le monde que le cinéma a bouleversés.

The term 'postmodernity' has been used to describe that historical transformation of the late 20th century when the institutional breaks holding back individual emancipation disintegrated, thereby giving rise to the full expression of individual desires and the quest for self-fulfilment.

Exploring the evolution of fashion over two millennia, Gilles Lipovetsky argues that the modern emphasis on appearance and superficiality promotes the common good. By examining clothing, bodily behavior, and sexual dynamics, he reveals how fashion has transitioned from an elite privilege to a means of popular expression, mirroring the rise of democratic values. Contrary to Tocqueville's concerns about passive mass culture, Lipovetsky posits that contemporary fashion fosters individuality and choice, enhancing the potential for a politically engaged society.

Kniha Éra prázdnoty je první knihou G. Lipovetského, která vyšla ve Francii již v roce 1983. Tenzo francouzský esejista a sociální myslitel je přijímán jako mimořádně výstižny a zároveň kritický komentátor obrazu druhé poloviny dvacátého století a celé postmoderní epochy. Jeho zkoumání soudobých jevů "současného individualismu" se dotýká takřka všech rysů a příznaků našeho současného života, respektive projevů soudobé západní civilizace. Ve svých dalších knihách rozvíjí Gilles Lipovetsky základní okruh témat naznačených v Éře prázdnoty.

V této práci populární francouzský filozof analyzuje fenomén hyperkonzumní společnosti. Konzumentství mj. proniklo do vztahů v rodině a náboženství, ke kultuře a využití volného času. Vše nasvědčuje tomu, že vytváří impérium bez jediného slepého místa a bez hranic. Soukromé slasti však člověku přinášejí jen dílčí štěstí: Gilles Lipovetsky ukazuje, že nikdy dříve nebyl jedinec stíhán takovými úzkostmi jako dnes.

Gilles Lipovetsky (nar. 1944), známý esejista a sociální myslitel, ukazuje na fenoménu módy, v čem se dnešní západní společnost radikálně liší od předchozích i ostatních kultur a jakým způsobem přelétavost a pomíjivost ovlivňuje myšlení a chování velkých společenství. Na konkrétních příkladech dokládá souvislosti mezi módou, konzumní společností, reklamou, kulturou, masmédii, změnami ideologickými i sociálními. Sleduje rozpad měšťanského estetického ideálu a zároveň proměnu módy v gesto individua vůči bezprostřednímu okolí.

Kniha je konfrontací dvou stanovisek k tématu globalizace. V první části, nazvané Vláda hyperkultury: kosmopolitismus a západní civilizace, filozof a sociolog Gilles Lipovetsky podrobně mapuje fenomén globalizace, který datuje od zhroucení sovětského impéria. Jeho esej lze chápat jako takřka úplný výčet rysů tohoto jevu, přičemž formuluje jak jeho pozitivní, tak negativní stránky. Francouzský ekonom a esejista Hervé Juvin v druhém příspěvku Kultura a globalizace představuje odlišný přístup a takřka výhradně vidí zápornou stránku globalizačního procesu. Jde mu o obranu civilizace, které je součástí. Neupadá přitom do nacionalistického extrému ani eurocentristické přezíravosti. Celý jeho text je apologií kultury, a to nejen vlastní, ale i všech ostatních, před komerčním a ideologickým zhloupnutím. Formuluje při tom stanoviska, která nejsou v souladu ani s politickou korektností, ani s ideologií lidských práv. Třetí část obsahuje přímou polemiku obou autorů. Tam, kde Lipovetsky obezřetně váží pro a proti, Juvin se zaujetím hájí jednoznačnost. Dochází zde k vyjasnění obou stanovisek a vychází při tom najevo, jak důležité je brát v potaz i fakta, která unikají běžnému mediálnímu zpravodajství.

Autorova esej je zamyšlením nad tím, co představoval luxus v minulosti a jak se jeho forma, úloha a pojetí vyvíjely až do dnešních dnů. Postupně analyzuje roli, jakou přepych v jednotlivých kulturách a v různých obdobích lidské historie představoval. Na základě chronologického vývoje tohoto fenoménu se pokouší popsat různé tváře luxusu a všímá si významných tendencí, jaké tento jev na své pouti dějinami naší civilizace sledoval. Klade si otázky, co kdy bylo za přepych považováno, s jakými rituály byl spojován a komu byl určen. Zkoumá společenský účel luxusních statků a jejich konkrétní podobu. Lipovetsky se pozastavuje nad jevy, jako je například světský versus duchovní luxus, feminizace luxusu, otázka „práva“ na luxus, studuje formy moderního a postmoderního luxusu a rovněž se podrobně věnuje módě a jejímu vztahu k vnímání luxusu ve společnosti.